"Můj syn nesmí vypotit kapku potu za tvůj Izrael." Fedor Gál si píše s "nazicelebritou". Přituhuje?

Mladý Slovák jménem Matěj má problém. Svět, do kterého se narodil, nedokáže udělat muže šťastným. Podle něho za to mohou Židé a také politický režim, který vydělává na lidech v nouzi. Matěj si přeje jen to nejlepší: světový mír, dobro a spravedlnost.

Jenže Matěj není postava mladého Hlinkova národovce z románu, který se odehrává před vznikem Slovenského štátu na počátku druhé světové války. Je ústředním "hrdinou" nyní vydané knihy Přes ploty, fyzicky existuje a z jeho ideologie "národ = krev a půda" jde strach. O to větší, že v některých rysech připomíná skrývané mentální nastavení významné části středoevropské populace.

Ta se čtvrtstoletí po zdejších protikomunistických revolucích skoro odvrací od liberální demokracie, která nese svobodu, ale také "nepříjemnou" osobní zodpovědnost každého jednotlivce. A Matěj, protože ani dva aktivní nacionalisté se mezi sebou nedohodnou, požaduje sjednodujícího vůdce, vlajky, pochody, bojová hesla.

Matěj, s nímž si Gál v knize e-mailově koresponduje po dobu osmi let, je vysoce inteligentní a sečtělý, ale rozporuplný a občas si protiřečí. Má sice rád ženy, drogy, hazard, adrenalin, ovšem ze všeho nejvíc se dokáže radovat z knih. Obdivuje Solženicyna, čte marxistickou hvězdu současné filozofie Slavoje Žižeka.

Občanskou společnost a liberály Matěj neuznává, média a elity lžou, k Hitlerovu Mein Kampfu se vracel mnohokrát. Těší ho nenávist muslimů k USA a globalizaci: v té chvíli se Matěj skoro rozněžní.

Ta nenávist "je tak milá", píše v jednom z dopisů slovenskému sociologovi a Židovi − to je pro Matěje, který relativizuje holokaust, důležité především − Fedoru Gálovi. Rodákovi z Terezína, kde byla v koncentráku zavřená jeho matka.

"Žiješ ve světě, který sis vytvořil v mysli a duši. Vnímáš ho jako hnusný a cítíš se v něm nešťastný. Upřímnou soustrast," odpovídá mu Gál.

Matěj sice za studií na prestižním gymnáziu, ze kterého byl vyhozen, zprvu obdivoval "muže listopadu 1989", mezi něž Gál patřil, ale pak otočil. Pod dojmem desítek přečtených knih o druhé světové válce a Hitlerovi usoudil, že věci se mají jinak.

"Můj syn nesmí vypotit kapku potu nebo procedit kapku krve za tvůj Izrael, za tvé migranty z rozjebané Libye, Iráku, Sýrie," píše Gálovi, který se v době, kdy měl autoritářský politik Vladimír Mečiar masivní podporu Slováků, přestěhoval do Prahy. Kvůli Gálově antipatii k mečiarismu ho chtěl dav lynčovat.

Zhruba po třetině e-mailového dialogu se oba generačně vzdálení muži osobně setkají a začínají si tykat.

Jejich vztah se stává až důvěrným. Gál sice někdy Matěje odbude nevybíravými slovy, protože na jeho "argumenty" snad ani jinak reagovat nelze − to ale ono podivné přátelství spíš utužuje. Stejně jako Matějovo přesvědčení o vlastní pravdě: třeba o tom, že Hitler byl v podstatě mesiáš, který dal Slovákům státnost, nebo že západní společnost plná bezpracných zisků postrádá hodnoty, za které by se dalo zemřít.

Oba tvrdí, že si spolu korespondují, aby se vzájemně lépe pochopili. Pro Matějovy přátele z národněsocialistických kruhů je ta korespondence "židovina". Pro Gála je to možná kvalitativní sociologický výzkum, jehož publikováním, s nímž Matěj souhlasil, chce upozornit na potenciální nebezpečí. To nepramení z představ jednoho třicátníka, který má v e-mailové adrese slovo "nazicelebrita", ale z komunity, již zastupuje.

Dialog Přes ploty tak zní jako varování, že lidské povahy se nemění a že dějiny nejen neskončily, když některé společnosti docílily liberální demokracie, ale nejspíš se ani nevyvíjejí k dokonalejším formám. Spíš se cyklicky opakují jako roční období, kdy šťastnější hřejivá léta střídají nevlídné chladné zimy. Ty Evropu trápily vlastně ještě nedávno: nejen hitlerovskou agresí, ale také válkou na Balkáně.

Navzdory aktuálním horkům a globálnímu oteplování Matěj indikuje spíš přicházející podzimní fázi. Působí jako fanatický lyžař, kterého hřejivé léto ničí, teprve zima ho učiní šťastným. Z toho mrazí.