Ecovo otevírání světa: přitahují nás ještě poznávací metafory?

Existují přelomové knihy, které navždy změní svět. Tedy způsob, jakým o světě přemýšlíme, jak jej vnímáme, jak si jej představujeme. Marxův Kapitál, Freudův Výklad snů, Heideggerovo Bytí a čas, Wittgensteinův Traktát filozoficko-logický, Foucaultovy Dějiny šílenství (v beletrii třeba Joyceův Odysseus nebo Musilův Člověk bez vlastností, Camusův Cizinec). Takové knihy často dokonce vytvoří celou pozorovací či interpretační linii, která se potom táhne dějinami a ne a ne skončit, ne a ne se vyčerpat (tedy jak která, pochopitelně).

K takovým knihám na první pohled patří i Otevřené dílo Umberta Eca, které spatřilo světlo světa v roce 1962 a od té doby svítí poměrně důležitým a jasným světlem na celé pole popkultury, v němž hledáme reflexi sebe a celého žitého světa našich "post…" společností.