Prvnímu dojmu nevěřte, varují Fujiwarovy fotografie v Miláně. Ukazují Evropu za časů terorismu

Od naší spolupracovnice v Miláně – Zdálky velkoformátové práce japonského fotografa Satoshiho Fujiwary vypadají jako nesourodě poslepované ústřižky. Ani pevně nedrží na zdech, různě se odlepují.

Jenže když divák k jedné z nich přijde blíž, aby se zastavil a pozorně si prohlédl, z čeho jsou celky poskládané, tehdy Fujiwara udeří: pohled zblízka odhaluje, že na fotografiích jsou enormně zvětšené detaily zakrvácených hlav.

Na výstavě, kterou nyní připravila Fondazione Prada v italském Miláně, jde konkrétně o hlavy účastníků demonstrací nebo raněných obětí teroristických útoků na starém kontinentu.

Letos třiatřicetiletý rodák z japonského města Kóbe sice vystudoval výtvarné umění v Ósace a pracoval jako grafický designér v Tokiu, teď už ale několik let žije a fotí v Berlíně. Zajímá se o krizové situace v Evropě. Pozoruje, jak ve městech v důsledku teroristických útoků posilují policejní hlídky a kontroly. Zachycuje atmosféru po útocích v pařížské kavárně a klubu Bataclan z roku 2015. Nebo zaznamenává levicové nepokoje v berlínské čtvrti Kreuzberg z téhož roku.

Efekt z návštěvy Fujiwarovy výstavy je okamžitý: při pohledu na násilné obrazy divák odvrací tvář, přestože denně podobné snímky vnímá ve zpravodajství ze světa.

Pokud jsou však smrt nebo krev vytrženy z kontextu, do detailu nazvětšovány a zarámovány jako umělecká instalace velikosti silničního billboardu, snáze v člověku vzbudí soucitnou či znechucující reakci. Právě o to Fujiwara usiluje.

Jeho hlavními tématy jsou brutalita a agrese, byť ne vždy s nimi autor pracuje prvoplánově. Některé koláže ukazují šiky bulvárních novinářů v honbě za co nejefektnějším snímkem z tragédie.

Prvnímu dojmu nevěřte, varují Fujiwarovy fotografie

Dalších 12
fotografií

Jinde Fujiwara zpracovává masové rozšíření mobilních telefonů s fotoaparáty, díky nimž dnes sice každý zaznamenává vše, snímky jako by však jeden druhému z oka vypadly: kurátor výstavy v průvodním slovu hovoří o "normalizaci průměrného, neutrálního vkusu". A sám fotograf v rozhovorech popisuje, jak po útocích v pařížském Bataclanu navštívil místo činu a spontánně začal fotit nikoliv stěny posypané kulkami či louže krve, nýbrž jiné fotografy, kteří zaznamenávali právě tyto vnější stopy po násilí.

Později navíc Fujiwara ve svých snímcích uměle zvýraznil modrou a červenou barvu − reagoval na to, jak lidé na Facebooku po teroristických útocích upravovali své fotografie do barev francouzské trikolory.

Další koláže Fujiwara tvoří ze záběrů policistů. V interview líčí, jak předstírá "bezelstného asijského turistu s fotoaparátem", díky čemuž si jej prý bezpečnostní složky při focení s teleobjektivem nevšímají. Fujiwaru však mimo jiné zajímá téma policejního násilí, a tak s pořízenými snímky značně manipuluje.

Jednou se fotograf dozvěděl o čtyři roky staré kauze v Řecku, kde policisté po dvojité bankovní loupeži zadrželi podezřelého anarchistu. Zřejmě ho přitom brutálně zbili, avšak oficiální snímek ze zadržení následně uměle vyretušovali.

V reakci na tuto událost Fujiwara vytvořil koláž z uměle spojených detailů fotografií policistů a pohmožděnin na lidských tělech. Snímky nahrál na sociální sítě s hashtagy jako #policie, #demonstrace, #brutalita či #zastirani. Když se pak ptal přátel, kteří příspěvek sdíleli, všichni mu prý shodně odpověděli, že fotografie jsou jistě autentické. V době takzvaných postpravd fotograf tímto experimentem nutí diváky přemýšlet, zda první dojem, který při spatření některých obrazů nabudou, vždy odpovídá realitě.

Jindy pak Fujiwara fotí politiky, jimž zhoršující se bezpečnostní situaci v Evropě dává za vinu. Očima japonského autora tak Evropa působí jako bojiště.