Začíná festival Hip Hop Kemp. Vystoupí Common, který hledá odpovědi na problémy černé Ameriky

Hip hop není zrovna žánr, který by interpretům zaručoval uměleckou dlouhověkost. V dynamickém světě současného rapu přílivy přicházejících a odcházejících trendů přežijí jen ti nejlepší a nejpřizpůsobivější.

Rapeři s úspěšnou kariérou přes čtyřicítku jsou výjimkou − jeden takový, pětačtyřicetiletý Common, nicméně o víkendu dorazí na královéhradecký festival Hip Hop Kemp. Největší žánrová přehlídka ve střední Evropě začíná dnes.

Common, jenž pochází z amerického Chicaga, patří na špičku žánru už čtvrt století. Je vzácným případem rapera, který dovede skloubit hitparádové úspěchy s rolí občanského aktivisty. A ještě udržuje bohatou hereckou dráhu.

"Nedávno jsme s Johnem Legendem zpívali píseň Glory na mostě v městečku Selma, kde před padesáti lety demonstrovali bojovníci za občanská práva v čele s Martinem Lutherem Kingem. Co bylo dříve připomínkou rozdělené Ameriky, je dnes symbolem překonávání hranic mezi rasami, genderem, náboženstvím, sexuální orientací a společenským statusem," prohlásil Common předloni, když přebíral Oscara za píseň Glory z filmu Selma.

V tomto snímku o protestech proti omezování volebního práva amerických černochů v polovině 60. let minulého století si raper zahrál aktivistu Jamese Bevela. A v roli výřečného lídra občanského hnutí si těžko představit někoho jiného.

Od počátku kariéry Common patří k zástupcům uvědomělého rapového křídla a ve svých textech se dotýká všech druhů nespravedlnosti.

O závažná témata se zajímá od dětství − vyrůstal v chicagské čtvrti South Side, nechvalně známém epicentru zločinu. Metropole amerického Středozápadu se umísťuje na předních příčkách v žebříčku násilných trestných činů a obecně je považována za nejsegregovanější město v USA.

Problémy Chicaga na svých deskách Common zachycuje osobitým, až básnickým rapem. Jeho debut nazvaný Can I Borrow a Dollar? z roku 1992 a o dva roky mladší album Resurrection jsou plné portrétů běžných lidí z ulice, kteří se snaží přežít ve světě plném rasismu. V hitu I Used to Love H.E.R. ale dojde také na kritiku gangsterského rapu, který heroizuje násilí a podkopává černošské emancipační hnutí.

Common se už v polovině 90. let přidal k širšímu hnutí hiphopových umělců nazvanému Soulquarians, jež dále tvořili členové kapely The Roots, zpěvačka Erykah Badu či raper Q-Tip. Snažilo se nasměrovat hip-hop a R&B k pozitivnímu poselství.

V novém tisíciletí Common těžil ze spolupráce s výraznými producenty, jako byli J Dilla (podílel se na Commonově albu Like Water for Chocolate) či jiný chicagský resident Kanye West (album zvané Be). Rovněž odvážně experimentoval se zvukem: jeho nahrávka Electric Circus odkazuje na psychedelický rock kytaristy Jimiho Hendrixe či skupiny Pink Floyd.

V roce 2003 Common za skladbu Love of My Life (An Ode to Hip Hop) získal první ze svých tří cen Grammy. O tři roky později prvně stanul před kamerou v akčním snímku Sejmi eso a od té doby se zdá, že herecká kariéra má před tou hudební trochu přednost − viz Commonova výrazná role v letošním akčním filmu John Wick 2.

Desky však Common vydává dál − Nobody's Smiling nebo loňská Black America Again sbírají skvělé recenze a vrací se k angažovaným tématům raných nahrávek. Hlavní roli zde ale místo Chicaga už hraje celá Amerika, pořád rasově rozdělená, byť už ne jako v 60. letech.

"Když vidím, že nějaká část společnosti trpí nespravedlností, musím o tom promluvit. Kvůli tomu mám mikrofon," prohlásil letos Common, který se angažuje ve spolcích bojujících proti AIDS a před třemi lety založil neziskovou organizaci Ground Foundation, jež finančně podporuje talenty ze sociálně deprivovaných vrstev.

"Bývaly doby, kdy hip hop jako celek měl politické pročernošské stanovisko. Dnes už bohužel není hlasem revoluce," posteskl si Common nedávno na adresu žánru, který poslední roky ovládl bezbřehý hédonismus a materialismus.

Vlajku uvědomělého rapu ale podle Commona stále drží nad hlavou osobnosti jako mladší Kendrick Lamar nebo další chicagský rodák Chance The Rapper.

Common sám po pětadvaceti letech rozhodně neřekl poslední slovo − letos v létě vyrazil na turné po amerických věznicích. Měl by z něj vzniknout dokument mapující jeden z největších problémů současné "černé" Ameriky.