Petr Fischer: Hry moci na FAMU. Vít Janeček by ze školy odcházet neměl, jinak to odnese český film

Na FAMU to po dlouhé době vře. Důvodem je velmi podivné propuštění filmového teoretika a dokumentaristy Víta Janečka, kterému děkan Zdeněk Holý po 15 letech působení jednoduše neprodloužil smlouvu.

Studenti se postavili na stranu Janečkovu, vedoucí kateder – scenárista Petr Jarchovský, střihač Ivo Trajkov, kameraman Jaroslav Brabec – ve většině stojí za děkanem Holým. Byl by to běžný pracovněprávní spor, kterých jsou kolem nás tisíce, kdyby za ním nebyl podstatnější konflikt, který přesahuje klasické vyřizování osobních účtů, antipatie nebo prostě jen střet odlišných představ (děkana Holého / docenta Janečka), které byly už tak radikálně jiné, že bylo třeba mocensky zasáhnout a násilně se rozejít.

Jádrem sporu se zdá být kritika Víta Janečka, který se jako veřejný intelektuál nikdy nebál vystoupit ve veřejném prostoru a v médiích i na jiných fórech nešetřil kritikou Holého konceptu moderní filmové umělecké školy.

Tento typ svobodné kritiky, která je chybně považována za neloajálnost, ať už pracujete ve velké korporaci, státní firmě nebo jste členem politické strany, se v Česku tvrdě trestal vždy. Překvapivé je snad jen to, že se tak děje na akademické půdě, která by z principu měla být otevřeným polem střetávání myšlenek a odlišných pohledů na svět, místem svobodného hledání cesty.

Námitka, že hádat se třeba do krve můžeme doma ve škole, ale vynášet špinavé prádlo na veřejnost netřeba, neobstojí. FAMU není školou soukromou, nýbrž veřejnou a je v zájmu veřejnosti, aby se spory o budoucí směřování školy vedly bez skrývání, přímo ve veřejném prostoru, tak aby každý, koho budoucnost filmového uměleckého školství v Česku zajímá, mohl do problému vidět a také zdálky či zblízka mluvit.

Nelíbí-li se takový "průsak" děkanovi FAMU, je na tom něco přinejmenším velmi podivného, ne-li z hlediska akademických svobod rovnou zvráceného.

Vít Janeček je vynikající režisér, mezinárodně oceňovaný. Jeho filmy jsou přemýšlivé a problematizující, což je dáno Janečkovým kritickým způsobem tvorby a myšlení. Jako teoretik nebral film nikdy jako prostý nástroj umělecké zábavy, ale i jako specifické médium, umožňující zkoumavé pronikání do těla společnosti, přesně ve smyslu Godardovy mantry "Film je život, život je film".

Není proto nikterak překvapivé, že se mu nemohl líbit koncept děkana Zdeňka Holého, který vidí FAMU jako školu z větší části praktickou, která je jakousi přípravkou budoucích jednotek filmového zábavního stroje. Proč ovšem takovému učilišti dělníků filmu říkat vysoká škola, když mu o širší vědecké, filozofické a společenské souvislosti filmu vlastně ani nejde?

Trestá se na FAMU kritika? Vít Janeček ve svých textech lhal a manipuloval, tvrdí děkan Holý

Janečkova plnohodnotně akademická a Holého prakticistní představa by mohly na FAMU klidně fungovat vedle sebe, ostatně nějaký čas tomu tak bylo a škola nespadla. Děkan Holý bohužel kritické myšlení Víta Janečka pochopil jako podrývavou sílu, která naleptává jeho autoritu akademického lídra, a začal celý konflikt řešit ryze mocensky.

Místo věcné debaty o tom, jak velkou svobodu ponechávat studentům a do jaké míry "plést" fachmanské hlavy filozofickou teorií, přišly rány moci, včetně té závěrečné, kdy děkan bez vysvětlení a bez vypsání konkurzu na Janečkovo místo potichu uzavřel režisérovo působení na FAMU.

Akademická obec FAMU se teď bude chvíli prát o to, kdo školu více poškodil a kdo má, či nemá pravdu. Neobejde se to bez odkazů na drobné nenávisti a bez seznamů nepřístojností jednoho i druhého.

Utopit se v močále invektiv a uraženosti by ale bylo to nejhorší, co by se mohlo stát. FAMU by měla střetu Holý vs. Janeček využít pozitivně. K hledání odpovědi na otázku, k čemu tu je a co jako "kojná matka" může svým studentským dětem do filmového i běžného života dát.

Lidé, kteří rozšiřují a otevírají obzor, mezi něž zcela jistě patří Vít Janeček, by z FAMU neměli odcházet. Nebude-li se na FAMU dostatečně a permanentně větrat a bude-li se škola naopak v Holého stylu mocensky uzavírat, odnese to nakonec český film, z minulých dob sebeuspokojivého uzavření už tak řádně přidušený.

Nejde o to, zda má pravdu Holý, nebo Janeček, jde o pravdu FAMU − o pravdu budoucího českého filmu…