Hraný seriál Islámský stát ukazuje radikály příliš lidsky, podle kritiků dokonce relativizuje zlo

Na území spravovaném nejskloňovanější teroristickou organizací dneška se odehrává čtyřdílný seriál Islámský stát, jehož první epizodu v neděli odvysílá česká pobočka televize National Geographic.

Režisér Peter Kosminsky tvrdí, že o teroristickém státu důkladně sbíral informace. Některé aspekty života pod vládou islamistů však v hraném seriálu líčí až příliš růžově. Chybí mu širší perspektiva. V anglickojazyčném tisku už musel čelit nařčení, že vytvořil náborové video džihádistů a že nepřijatelně relativizuje zlo.

Seriál je rozhodně napínavý. Popisuje osudy čtyř britských občanů, dvou mužů a dvou žen, kteří se vydají na území islamistů. Jedné noci překročí turecko-syrskou hranici, za níž je uvítají vousatí bojovníci Islámského státu.

Muži jdou bojovat, ženy se mají vdát a rodit. Jeden z protagonistů se chce stát sebevražedným atentátníkem, další hrdinou − to aby následoval příklad svého bratra, jenž prý padl v řadách radikálů. První hrdinka chce být "lvicí mezi lvy" a vdát se za islamistického bojovníka, druhá se snaží pokračovat ve své práci lékařky.

Divák se s protagonisty dokáže sžít, porozumět jim a také se o ně bát. Rozumí jejich snu: vybudovat novou, lepší společnost a žít v souladu se svou vírou. Přesněji řečeno s vírou, kterou považují za naplnění muslimského ideálu. Ve skutečnosti je založena na tom, jak Korán a skutky ze života muslimského proroka Mohameda interpretovali radikální okrajoví učenci, už po staletí mrtví.

Odvolávání se na náboženství je silnou i slabou stránkou seriálu. V něm snad každý příznivec Islámského státu včetně žen dokáže citovat a vykládat Korán.

Ve skutečnosti o tom lze pochybovat: část velitelů Islámského státu tvoří někdejší válečníci a pracovníci bezpečnostních složek bývalého iráckého diktátora Saddáma Husajna, kteří se o náboženství příliš nezajímají.

Zároveň je podivné, jak snadno se v seriálu západní rekruti toužící bojovat vyrovnají s tím, když jim školitel vysvětlí, že islamisté vyhrát nechtějí. Jde o podstatnou součást ideologie Islámského státu: bojovníci na sebe chtějí přivolat masivní americký útok a prohrát, aby se přiblížil konec světa a oni nakonec zvítězili v poslední bitvě na konci věků. Dle mnoha teologů je takový výklad Koránu dost pochybný.

Seriál se nevyhýbá krutosti. Stětí ruky, následnou popravu kurdského bojovníka i řezání hlav snímá kamera stejně jako na videích skutečných bojovníků Islámského státu. Je tu i baštonáda, tedy bití žen holí do chodidel − takový trest stíhá buď ty, které opustí dům bez mužského doprovodu, či hrdinku, která ještě dýchajícímu nepříteli odmítne zaživa vyjmout ledvinu.

Divák uvidí i vězení a nácvik poprav podřezáním hrdla. Aby se zajatci, až dojde na věc, moc necukali a na propagandistickém videu to vypadalo dobře. V jiné scéně nechybí fotbal s useknutou hlavou.

Vše "vyvažuje" násilí, jehož se dopouští strany bojující proti Islámskému státu. Zmasakrují sunnitské muslimy včetně žen, při náletu na nemocnici radikálů zabijí i kojence v inkubátorech. Mrtvoly jsou ale úhledné, čisté, stejně jako veškeré prostředí v seriálu s výjimkou vězeňské cely. Chybí blízkovýchodní prach, špína a mizerie války.

Zahraniční džihádisté v seriálu žijí v prostorných domech s fontánkami a přepychovým jídlem. Jejich výcviková základna připomíná tábor pro náctileté z amerického filmu se sympatickým a soucitným velitelem: vlastně docela lákavý obrázek pro ty, kdo chtějí dělat radikálně islamistickou revoluci.

Seriál ukazuje Islámský stát příliš lidsky

Dalších 9
fotografií

Rozčarování některých hrdinů přichází pomalu a místy má komický nádech. Lékařka, která stát radikálů stále omlouvala jako "pokus první generace", procitne, teprve když má na frontu poslat devítiletého syna. A když je zabit její manžel, džihádista, jenž ovšem tajil homosexuální orientaci − takové přitom radikálové běžně svrhávají z vysokých budov.

Jiného džihádistu nalomí zatčení vlastního otce a láska jeho jezídské otrokyně. Ta se mu nakonec sama nabídne, což protagonista šlechetně odmítne.

Vše je to v souladu s tím, že filmaři chtěli ukázat radikály jako normální lidi s běžnými city a rodinnými vazbami. To by ale museli lépe popsat jejich radikalizaci a hodnověrněji jim pohlédnout do nitra.

Režisérovi Kosminskému kritici právem vyčítají, že se mu nepovedlo ukázat kořeny radikalismu, a ptají se, kam až lze zajít při polidšťování zla. Šlo by podobný seriál natočit o nacistech a ukázat "dobrého" dozorce v koncentračním táboře?