Pařížská událost sezony: banální, ale působivé obrazy malíře Davida Hockneyho

Od naší spolupracovnice v Paříži - Barevně a na první pohled veselo je ve světě malíře Davida Hockneyho. Velká retrospektivní výstava, kterou osmdesátiletému Angličanovi nyní připravilo pařížské muzeum Centre Pompidou, je nabitá obrazy i energií.

Hockney maluje idylická pompézní bezčasí, v nichž lze snadno zapomenout na okolní svět. Velká plátna však neoslavují blahobyt. Naopak varují, že člověka dovede zničit.

Malíř, jenž do světa umění vstoupil v odhodlaných a mnoha ohledech naivních 60. letech, od mládí koketoval se styly. Blízký mu byl abstraktní expresionismus Jacksona Pollocka, pop-art Andyho Warhola i avantgardní dekadence Francise Bacona. Od každého Hockney letmo ochutnal, nasál dobu, ale jak je z pláten patrné, nakonec jej mnohem víc ovlivnila jeho vlastní homosexualita a život mezi americkou smetánkou.

New York v té době žil divoce a Hockney, libertarián z Londýna, se stal typickým klubovým dandym − včetně vlasů obarvených na blond, protože blondýny a blondýnové si "užijí víc legrace", jak říkal.

V Centre Pompidou jsou k vidění Hockneyho práce z tohoto období: trefné záznamy společnosti, v níž se pohyboval. Chlapi v objetí na baru, ale také muži odvádění policisty pravděpodobně kvůli sodomii. Černobílé kresby z této doby připomínají komiks. Je v nich zkratka, odstup i osobní angažovanost.

Netrvá dlouho a Hockney se díky jednomu z přátel dostává na západní pobřeží USA. Pobyt v Kalifornii je pro něj zásadní. Vytváří opulentní plátna, která dýchají poživačností a luxusem místních snobů. Ačkoliv slunné pobřeží je synonymem svobody a tolerance, Hockney ve zdejší společnosti zjevně cítí faleš a přetvářku.

Londýnský rekord

◼ Současná výstava malíře Davida Hockneyho do pařížského Centre Pompidou doputovala z londýnské galerie Tate Britain, kde ji do letošního května vidělo 478 tisíc lidí – nejvíc v historii této instituce. Podle deníku Guardian zájem veřejnosti potvrdil, že Hockney je momentálně nejpopulárnějším anglickým výtvarníkem.

◼ Nyní je výstava v Paříži, odsud v listopadu zamíří do Metropolitního muzea umění v New Yorku.

Neomezené materiální možnosti dovolují bezstarostný život, avšak také v lidech povzbuzují nadřazenost a duševní marasmus, jako by říkala Hockneyho plátna.

Několik jich maluje s motivem bazénu − to nejsilnější se jmenuje Bigger Splash a na pozadí modernistické architektury zachycuje bazén se skokanským můstkem. Jen místo plavce už je tu k vidění pouze voda rozstřikující se nad hladinou.

Sérii bazénových obrazů na pařížské výstavě doplňuje portrét Hockneyho přítele, který je sledován samotným malířem: ten se zde stylizuje do role nezúčastněného pozorovatele, toho, kdo zaznamená citový defekt společnosti.

Prostředí horních deseti tisíc, kde se v 60. letech pohyboval, mělo vliv také na Hockneyho další tvorbu. V Paříži velký prostor věnují velkoformátovým dvojportrétům, což má svou logiku. Právě na těchto obrazech je vidět, jak Hockneyho fascinuje co nejpřesnější, přesto ne čistě realistické zachycení skutečnosti.

Z jeho portrétů sběratelů, milenců nebo přátel prosvítá velký malířský talent. Hockney pro své potřeby dokáže nenásilně využít různé styly a přizpůsobit jim předměty, jež zpodobuje. Vytváří přesné a hluboké studie lidí, které nepostrádají konkrétní rysy, přesto působí nadčasově.

Výstava

David Hockney
Centre Pompidou, Paříž
Výstava potrvá do 23. října.

Snaha o zachycování reality u Davida Hockneyho vyvrcholila v 70. letech, díla z této doby ale na půvabu neztrácí dodnes. Jeho obrazy mrakodrapů nebo zavlažovaného trávníku stále přitahují formální dokonalostí.

Zcela pak diváka pařížské výstavy odzbrojí Hockneyho pozdější práce s instantním fotoaparátem Polaroid: slepováním jednotlivých fotek vytvářel vtipné, mnohoznačné koláže, které připomenou dílo Jiřího Koláře. Hockney je v nich podobně velkorysý i shovívavý. A laskavě působí rovněž poslední exponát v Centre Pompidou, Hockneyho vzkaz na stěně galerie "Love life", milujte život. Banální, jednoduché, ale stejně působivé jako celá výstava.