Recenze: Zimní western Wind River s hercem Jeremym Rennerem se povedl, dominují mu ticho a násilí

Zbyl pouze sníh a ticho. Vše ostatní už lidem z indiánské rezervace Wind River uprostřed mrazivého amerického státu Wyoming vzali. V úvodu stejnojmenného thrilleru, který po úspěchu na festivalech Sundance, v Cannes a Karlových Varech zítra začnou promítat česká kina, bosá dívka kráčí chladnou nocí. Sníh a ticho jsou to poslední, co její smysly zaznamenají.

Scenárista Taylor Sheridan o vyděděných místech píše rád. Ve filmu Sicario: Nájemný vrah se zaměřil na americko-mexickou hranici, v dramatu Za každou cenu na vyprahlou zem západního Texasu. Také v promrzlém Wyomingu teď Sheridan nachází trpící lidi. A o jejich bolesti vypráví drsně i násilně.

Sheridan, který si u Wind River poprvé režíroval vlastní scénář, si pro světovou premiéru nemohl vybrat lepší místo. Letošní lednový festival Sundance v americkém Utahu ležel pod rekordními záplavami sněhu − ostatně film Wind River se natáčel nedaleko odsud.

Když divák z této dramatické krimi o vyšetřování smrti mladé indiánky vyšel do promrzlé noci, závěje neležely jen kolem cest, ale také v jeho mysli.

Herec Jeremy Renner, který snímek v létě osobně uvedl na přehlídce v Karlových Varech, hraje lovce Coryho Lamberta. Ten v osadě Wind River chrání poslední věc, která tu vedle sněhu a ticha ještě zůstala: ovce.

Jednoho dne uprostřed planin číhá na vlky, když najde mrtvou indiánskou dívku. Vzhledem k podivným okolnostem úmrtí na místo přijíždí agentka FBI. Lambert jí nabídne pomoc. Nejen proto, že mrtvá je dcerou jeho přítele, ale protože sám se svou exmanželkou indiánského původu přišel o dceru za podobně nevyjasněných okolností.

Wind River je napínavý thriller, v němž se každá jízda na sněžném skútru mění v malé drama. Ale také je to film, který uvažuje nad vztahy lidí v komunitě, na niž všichni zapomněli a kde vedle pospolitosti rovněž bují násilí. Obzvláště na indiánských ženách.

Lovec Lambert je samotář, který se o sebe umí postarat. I kulky do pušky si vyrábí svépomocí. Ale zároveň je to smutkem zlomený otec, který k novým událostem nemůže zaujmout čistě pracovní postoj.

Když s nezkušenou agentkou FBI proniká do tajů případu, narazí na násilníky z místní komunity a usoudí, že tady nelze důvěřovat nikomu, ani mužům zákona. V tomto ohledu film Wind River vypráví mimo jiné o frustraci amerických bílých mužů a jejích důsledcích.

Autor filmu Taylor Sheridan byl kdysi hercem. Nyní se jako režisér nesnaží exhibovat, naopak využívá svých zkušeností z placu a herce vede k přirozeným výkonům. Byť někdy promluvy o vykořeněnosti země působí lehce didakticky, díky nuancovanému herectví netahají za uši.

V nejsilnějších chvílích pak o nelehkém místním údělu vypráví sama krajina. Sepětí se zemí film Wind River tematizuje podobně jako westerny − jen roli pouště tu zastala zasněžená pláň.

Podobných zimních westernů není mnoho. Wind River s těmi nejlepšími, například snímkem McCabe a paní Millerová od Roberta Altmana, sdílí zvláštní melancholii.

S o to větší intenzitou pak do zachmuřené nálady vpadnou přestřelky, které připomenou drsnou akci z filmů Quentina Tarantina. Odehrávají se vesměs ve stísněných prostorách karavanů − až v závěru se akce přesune do nekonečného bílého prostoru venku.

Postavy doslova létají mimo záběr kamery a také divák je "vystřelen" ze své komfortní zóny. Brutalita odráží intenzivní emoce hrdinů, v nichž se perou smutek, msta a spravedlnost. V nehostinné zemi, kde jsou i lovci nevyhnutelně oběťmi, má násilí symbolickou povahu. O utrpení říká víc než tisíc slov.