Jane Fondová má neslušný návrh pro Roberta Redforda. Netflix uvedl nový film s legendami

Ve stáří už není čas na okolky. Jednoho večera se ozve zvonek u dveří domu v malém městečku v americkém Coloradu. Vdovec Louis otevře, stojí tam sousedka Addie, která v domku opodál bydlí už bezmála 50 let. "Měl bys zájem přijít někdy ke mně a spát se mnou?" zeptá se zpříma, jakmile se zbaví drobných rozpaků.

Není to však intimní sblížení dvou staříků, co ze snímku Our Souls at Night, který si lze od pátku pustit v internetové videotéce Netflix, činí výjimečnou událost. Diskutuje se o něm hlavně proto, že se zde po takřka 40 letech potkávají hollywoodské legendy Robert Redford a Jane Fondová.

Brzy se ukáže, že od Addie to není žádný neslušný návrh. Nejde o sex. Chce prostě trávit pozdní dny − a především noci − života v družném hovoru s někým blízkým. Louis po počátečním váhání zavolá, že souhlasí. Sbalí si kartáček a pyžamo do papírového sáčku, vyrazí k sousedce zadním vchodem a romance může začít.

Film Our Souls at Night je úplně obyčejný. A proto cenný. Hollywoodské hvězdy "ve výslužbě" obvykle hrají rodiče či prarodiče hlavních hrdinů. A když už dostávají titulní role, většinou jde o potrhlou dvojici staříků, kteří chytli druhou mízu a řádí na plátně víc než zamlada.

Redford s Fondovou stráví většinu času debatami v posteli nebo u stolu při čištění mrkve. Všechna velká dramata jejich životů už přicházejí jen jako chvilkové ozvěny minulosti. Louis jednou opustil ženu s dcerou a poté další partnerku s dítětem, aby se k původní rodině vrátil. Addie zase při nehodě přišla o malou dceru.

Naštěstí tyto životní poklesky a tragédie nikdy nevstoupí do přítomnosti s přehnaným patosem. Nejvíce podezřelý je tak název filmu, jenž v překladu zní Naše duše v noci.

Původem indický režisér Ritesh Batra se však nevěnuje vzletnému spojení dvou osamělých duší, pouze nechává své hrdiny civilně pobývat před kamerou a těží z jejich nenápadné a tím autentické chemie.

Režisér Batra vypráví méně okázale než ve svém nejznámějším filmu Cizí oběd, který se hrál před třemi lety též v tuzemských kinech. Romance o tom, že láska prochází žaludkem, se letmo dotýkala závažných témat jako stárnutí či postavení žen v indické společnosti. Přesto občas až příliš hladila diváka po srsti.

I snímek Our Souls at Night je nekomplikovaná a nekonfliktní podívaná. Úsporným vizuálním stylem patří více než na plátno kin filmového festivalu v Benátkách, kde měla nedávno premiéru, právě na Netflix. Na obrazovkách televizí nebo počítačů konverzační romantické drama zafunguje bez problémů.

Na druhou stranu jde o ozvuk starých časů, kdy herci byli opravdu hvězdami. A kdy kinematografie "žila" pouze na plátnech biografů, kterým ještě nedominovaly vizuální efekty, ale tváře hereckých ikon zabírané v nadživotní velikosti.

Občas jako by se film Our Souls at Night zalekl svého tématu: stáří. Addie se dobře znala s Louisovou zesnulou ženou, ale o Louisovi toho moc neví. Propast mezi nimi však s až přílišnou lehkostí zaplní vnuk Addie, který u babičky zůstane na hlídání. Najednou je třeba ukonejšit chlapce, který má v noci strach, pořídit mu psa, aby nebyl osamělý.

Jediný konflikt filmu vznikne, když Addin syn, jemuž se zrovna rozpadá manželství, vstoupí mezi svou matku a Louise. Souseda jako partii pro ni nebere právě kvůli tomu, jak se dříve zachoval k vlastní rodině. Žádné vyhrocené drama z toho však nevzejde, jen to zbytečně ubere prostor, který by mohli tvůrci věnovat oběma hrdinům.

Přednosti i slabiny díla tak nakonec vyvěrají z téhož pramene. Coby výpověď o tom, že velká dramata už jsou pryč, potěší film prostotou, drobným gestem. Jako když si Addie odepne v autě bezpečnostní pás a po malém zaváhání spočine Louisovi na rameni.

Ale zároveň by odvaha rozehrát ty malé pauzy, okamžiky trapnosti, bolesti, odcizení mohla být větší. Takhle nakonec zůstane v myslích diváků především ten neokázalý kytarový motiv z hořkosladkého filmu, kde té hořkosti je přece jen méně než hladivých chvil.

Our Souls at Night je ve všech ohledech nenápadný, malý snímek. Ale ve tvářích jeho hereckých hvězd je mimoděk vepsáno půlstoletí velkých dějin světové kinematografie.