Recenze: Collegium 1704 po 300 letech dokončilo návrat Jana Dismase Zelenky na česká pódia

Když roku 1704 pětadvacetiletý skladatel Jan Dismas Zelenka v pražském Klementinu na jednu ze svých skladeb napsal aktuální letopočet, nemohl tušit, že o tři století později bude v Praze vzýván jako génius barokní hudby.

Tehdejší letopočet si do svého jména vložil současný pražský orchestr Collegium 1704. Předevčírem v prakticky vyprodaném Rudolfinu zahájil svou další sezonu. Na programu byla Zelenkova vůbec poslední velká mše Missa Omnium Sanctorum.

Nehrál ji poprvé. Každý, kdo v létě 2012 v některé z pětadvaceti evropských zemí poslouchal přenos koncertu Collegia 1704 z nizozemského Utrechtu, si jistě posteskl, kdy že takové provedení Zelenkovy Missa Omnium Sanctorum uslyší v autorově vlasti. Trvalo to pět let, ale dočkali jsme se.

Vrcholný tvůrce barokní hudby Zelenka se narodil v Louňovicích pod Blaníkem. Působil jako skladatel na drážďanském dvoře, tehdy sídle protestantských saských kurfiřtů a současně katolických polských králů. 

Zelenka zde byl jako skladatel katolické náboženské hudby spojen s nejlepším tehdejším evropským ansámblem. Jeho církevní skladby pravděpodobně zpíval i hlas první z dlouhé řady operních primadon Faustiny Bordoniové – to je ta zpěvačka, kterou předtím z Itálie do Londýna povolal sám Georg Fridrich Händel a jejíž honoráře byly důvodem prvního z Händelových bankrotů.

Za návrat díla Jana Dismase Zelenky zpět na česká pódia mohou konkrétní lidé. Zelenka napsal svou jedinou operu na největší hudební slavnost, jaká se kdy v Praze konala, tedy korunovační týden Karla VI. Na přelomu srpna a září roku 1723.

České obrozence o významném krajanovi ve svém časopise informoval jistý František Palacký. A ten to byl, kdo později vyzval pražského dirigenta a kapelníka nějakého Smetanu Bedřicha, aby zajel do Drážďan obstarat rukopisy partitur a v Praze je pak provedl.

Collegium 1704 dokončilo Zelenkův návrat

Dalších 8
fotografií

Ve druhé polovině 20. století se pak díky nadšení průběžně doplňoval a zpřístupňoval zelenkovský materiál. Teprve po roce 1989 se díky lidem jako Marek Štryncl a jeho Musice Florey či Jaroslavu Smolkovi, autorovi první české zelenkovské monografie, Zelenkovo dílo dalo prohlásit hudební veřejnosti za zpřístupněné. A mohlo vyrazit do světa. Miserere se stalo jedním z vrcholných děl barokního repertoáru a vůbec nejrozšířenější českou barokní skladbou vysokého stylu.

Všech pět Zelenkových mistrovských skladeb během uplynulé sezony poprvé slyšelo pražské publikum v budovách na vltavském nábřeží − a všechny na nejvyšší interpretační úrovni.

Nejprve barokní orchestr Pražské konzervatoře pod vedením dirigenta Jakuba Kydlíčka Sub olea pacis et palmae virtutis dokázal, že svěžest hudebního mládí je důležitější než sebelepší, avšak rutinní hudební soubor. Poté v březnu Collegium 1704 v Rudolfinu předneslo dvě nejtemnější Zelenkovy skladby De profundis a Jeremiášovy žalmy a obohacené o Zelenkovu asi nejslavnější skladbu – monumentální smrti vzdorující Miserere. A na Pražském jaru dirigent Adam Viktora s Ensemblem Inégal konečně na to vůbec nejdramatičtější z náboženské oratorní tvorby,­ Hru tří Marií, pozval ke třem operním primadonám novodobou kontratenorovou variaci na původně kastrátské role doby barokní.

Úterní uvedení Missa Omnium Sanctorum lze tedy považovat za dokončení návratu Zelenkovy hudby na česká koncertní pódia.

Skladba, původně dedikována pražskému podporovateli a po jeho úmrtí věnovaná královně, je považována za autorovu hudební závěť. Zní až překvapivě moderně. Temné části se rychle střídají s pasážemi niterné radosti. Avšak bez tradiční barokní pompy. A Zelenka si neodpustí ani rozmařilé detaily − slova hovořící o sestupu melodie opravdu doprovodí jejím klesáním, k pasáži o vzestupu dodá stoupající melodii.

Vše se odehrává jako dialog smyčců a sborové souhry. A právě v této poloze se pražské Collegium 1704 a jeho dirigent Václav Luks prosadili na předních evropských pódiích.

Úternímu koncertu prospěla organizační změna. Oproti předchozím ročníkům cyklu se premiéra programu konala již v pondělí v Drážďanech, teprve o den později se dočkalo pražské publikum. Na koncertu stálé členy Collegia 1704 doplnila pětice sólistů. Pravda, jejich hlasy se nedají považovat za to nejsilnější na současné světové scéně. Avšak právě proto po nich dirigent Luks sáhl. Niternost a jemné polohy katolické liturgie daly více vyniknout jeho pojetí hudby.

Krásné barevné hlasy zde v první řadě byly členy sboru. A teprve příležitostná sóla jim umožnila demonstrovat, co je v možnostech lidského hlasu. Souhra a soulad se podřídí společné službě ve jménu velké hudby.

První polovinu večera otevřela pětatřicetiminutová Mše g moll Johanna Sebastiana Bacha. Do programu byla zařazena evidentně proto, aby souboru umožnila souhru a dala prostor předvést celý rejstřík onoho kolektivního souznění.

Druhá část večera měla dvojnásobnou stopáž. Připomeňme, že je to právě za našich dnů, kdy po dlouhých třech staletích Zelenkova hudba konečně nalezla svůj prostor a své chápavé interprety, kdy se autor vrátil na koncertní pódia své domoviny. A to v nejlepším možném provedení.

Koncert samozřejmě otevřel i spoustu otázek. Proč chodíme na 300 let starou hudbu? 
K čemu je duchovní hudba a co je to autentická interpetace? Když zemřel kardinál, v katedrále sv. Víta bylo stejně návštěvníků jako v Rudolfinu. Má vůbec smysl hrát celou mši mimo chrámové prostory, zvlášť v oficiálně nejateističtější zemi planety? Počet farářů a jeptišek v hledišti byl nula. Studenty bychom napočítali na prstech dvou končetin. Na druhou stranu nechyběli partneři a dárci, mecenáši, kteří Collegium 1704 podpořili ve fundraisingové kampani ke zprovoznění nového sídla souboru zvaného Kolbenka 1704.

Dějiny české hudby obsahují za celou dobu pouhé dva eklektiky zásadního významu: Aloise Hábu a Jana Dismase Zelenku. Hábovu třetí operu nikdo nikdy neslyšel a druhá z jeho tří oper se hrála pouze jednou, a to s osmdesátiletým zpožděním. Zelenka čekal 300 let.

Shodou okolností se v Praze zrovna tento týden koná festival věnovaný pouze Zelenkově tvorbě. Úterní koncert sice nebyl jeho součástí, avšak programově na tyto aktivity navazuje. A příznivcům Zelenkovy hudby dává možnost jednak navštívit další koncerty, jednak se v pátek s odbornou veřejností zúčastnit celodenní konference.

Koncertní cyklus Collegia 1704 v této sezoně nabídne ještě šest dalších koncertů − skvostného Monteverdiho, anglické baroko i tradičního velikonočního Händelova Mesiáše.