Vítězná satira z festivalu v Cannes skáče divákům do talířů. Do kin vstupuje švédský Čtverec

Režisér Ruben Östlund má rád hry. Ne ty všeobecně prospěšné, ale nebezpečné hry moci. Hra se jmenovalo jeho drama o skupině dětí týrajících vrstevníky v supermarketu a z podobné myšlenky vychází také Östlundův nový film Čtverec. Ten letos autorovu rodnému Švédsku získal Zlatou palmu na festivalu v Cannes a pozítří vstupuje do českých kin.

Tentokrát se hry týkají chodu institucí a společnosti: film je satirou o médiích, umění i evropských problémech. "Čtverec se inspiruje knihou s názvem Anatomie nerovnosti. Tvrdí se v ní, že nerovnost vzniká v každé společnosti, v jakékoli sociální situaci," říká v rozhovoru pro HN režisér.

Snímek se odehrává poblíž muzea současného umění, před nímž dojde k instalaci Čtverce − symbolického prostoru, kde se návštěvníci mají oddávat reflexi a usilovat o vzájemné pochopení.

Ten čtverec skutečně existuje, září do noci ve třech švédských městech. "Lidé se ho naučili používat jako místo protestu. Média se hned více zajímají, protesty se dostanou do novin," přibližuje Östlund.

Nápad natočit film Čtverec dostal, když při přípravách staršího snímku Hra pročítal soudní záznamy o kriminálním počínání party hochů, kteří formou hry okrádali jiné děti o telefony. "Kolem chodili dospělí, ale z vlastní vůle nezasáhli a ani děti je nepožádaly o pomoc," popisuje režisér zrod myšlenky na bezpečný prostor, kde lze debatovat či požádat o pomoc.

"Když bylo mému otci šest, dostal na krk cedulku s adresou a rodiče ho poslali hrát si do centra Stockholmu," rozhovoří se Östlund o proměně společnosti. "Tehdy by dítěti v potížích určitě někdo pomohl. Dnes děti učíme, že cizí dospělý je hrozbou."

Jenže filmový Čtverec k ušlechtilým činům tak snadno nevede. Naopak se kolem něj roztočí spirála intrik, cynismu a morálních poklesků − přičemž spouštěčem je reklamní video, v němž uprostřed čtverce exploduje dítě.

Režisér tím kritizuje i média, která prý raději píší o skandálech než o humanistických počinech. "Jsou to důležité hodnoty, ale proč bych se o ně měl zajímat? Tak zní časté mediální tvrzení, s nímž se potýkají politici a které k úspěchu pomohlo teroristickým organizacím," poznamenává Östlund.

O tomtéž přednáší na filmové škole ve švédském Göteborgu. "Jak o podobných aktech psát, abychom jen nereprodukovali a nešířili informace z tiskových zpráv teroristických organizací? To je velký problém dneška."

Snímek Čtverec nemá malé ambice. Ironizuje odtrženost umění od reality, strefuje se do chování médií i celospolečenského cynismu. Na předsudky útočí s podobnou vervou jako jeden z umělců, který ve snímku vtrhne na snobský večírek oblečen do půl těla a chová se jako opičák. Doslova. Však ho také ztvárnil herec, který v hollywoodské sérii Planeta opic věrně ztělesnil pohyby polidštěných opů.

Ruben Östlund hovoří o závažných věcech pomocí komedie a nadsázky, podobně jako jeho starší švédský kolega a vzor Roy Andersson. Hned v úvodu filmu například utrhne hlavu jezdecké soše prvního šlechtice z rodu Bernadettů, který do Švédska kdysi přijel z Francie. "Nikoho ze švédských diváků to nepobouřilo," komentuje liberální povahu vlastní země.

Právě proto, že Östlund na domovině i všem ostatním vnímá klady i zápory, vzniklo komplexní, byť pro leckoho až příliš mnohoznačné dílo. Na jednu stranu ukazuje, že i žebrák může být hajzlík, na stranu druhou chce bojovat proti nerovnosti.

Nebojí se vytáhnout vtípek nejhrubšího zrna − jako když scénu s tiskovou konferenci ve filmu svými vulgarismy nabourá muž s Touretteovým syndromem.

Östlund rád provokuje, přitom se řídí striktní etikou. Nikdy by prý ve svém filmu postavu nenechal umřít. I proto ho neláká přesun do Hollywoodu.

"Strašně moc věcí se točí kolem násilí. Pro mě to je laciný způsob, jak vytvořit dramatickou zápletku či něco spektakulárního," říká. Přitom už prý dostal spoustu nabídek na scénáře. "Vždy tam stojí: 'Jde o thriller, ale také o milostný příběh.' Jako by ti producenti neměli sebevědomí ani odvahu," podotýká.

Östlund si zkrátka rád hraje. Ale podle vlastních, nikoli hollywoodských pravidel. Pobyt v jeho Čtverci je i pro diváky škola hrou. Jen si musí vybrat, zda se cítí jako smetánka ve velké večerní, nebo spíše jako ten opičák, co skáče snobům do talířů.