Ve Foru Karlín chce kapela Zrní zabít stereotyp. Koncert pořádáme, abychom se posunuli, říká zpěvák

Pro desetitisícové davy už hráli třeba na festivalu Colours of Ostrava. Přesto dnešní, z ostravského pohledu skromný koncert v pražském Foru Karlín skupina Zrní označuje za své dosud největší vystoupení.

Návštěvnost tentokrát závisí pouze na renomé kapely. A zdá se, že bude vyprodáno. Přijdou dva a půl tisíce lidí, dvakrát více, než kolik na Zrní dorazilo kdykoliv předtím. Kapela ve Foru Karlín pokřtí letošní desku nazvanou Jiskřící.

"Po tomhle koncertu budeme mnohem zkušenější," říká zpěvák Jan Unger k večeru, jemuž předcházela detailní příprava a na němž Zrní doprovodí Filharmonie Hradec Králové nebo taneční soubor Dekkadancers, vedený prvním sólistou baletu pražského Národního divadla Ondřejem Vinklátem. Scénu připravil výtvarník Milan Cais, jinak člen kapely Tata Bojs.

Unger mluví o splněném snu. "Sice jsme na tom finančně 'zahučeli', ale nakonec zůstaneme na nule. Ovšem karlínský koncert nepořádáme proto, abychom vydělali peníze. Pořádáme ho, abychom se posunuli," vysvětluje, proč si pronajali sál, který jim to technickými parametry umožňuje.

Po šestnáctileté existenci ve stále stejné sestavě muzikantů, kteří spolu hrají od gymnaziálních let, to prý bylo nezbytné. "Uvědomujeme si, že po tak dlouhé době by nás mohl zabít stereotyp, i když ho ještě nepociťujeme," říká Unger. Potkává prý ale spoustu kapel, na nichž je stereotyp znát. "Proto je důležité vymýšlet nové projekty," míní zpěvák formace, která se teprve před dvěma roky profesionalizovala.

S podobnou "nerockovou" zodpovědností Zrní ke své hudbě přistupuje od počátku. I proto na první výraznější úspěchy čekalo deset let. Jako by i v tomto ohledu šlo proti proudu.

Zatímco na hudební scéně rok co rok z prázdna vycházejí a zase zapadají nové "hvězdy" zrychlené PR agenty, Zrní dlouho ani netušilo, jak se PR dělá.

"Samozřejmě jsme chtěli být nejslavnější kapela vesmíru," usmívá se Unger, ale důležitější prý od počátku bylo najít vlastní zvuk i sdělení. A tak roky objížděli malé štace a čekali, až něco originálního objeví v sobě. Debutové album vydali teprve roku 2009.

Jako většina kapel zpočátku vycházeli z hudby, kterou rádi poslouchali. Kopírovali ji. "Naše písničky mnoho let zněly jako něco, co známe. Až jednou − a šlo to ruku v ruce s tím, že jsme v textech přešli z angličtiny do češtiny − začaly vznikat písně, u kterých jsme cítili, že jsou konečně naše a má smysl s nimi vyjít ven," líčí Unger.

Na té dlouhé cestě zjistili, že hledání i omyly se vyplatí. "Věci se musí odpracovat od píky. Pak vznikne něco pevného," je přesvědčen. A dosavadní nahrávky Zrní to potvrzují. Zvuk kapely je rozpoznatelný, poutavý, aniž by šel posluchači "na ruku".

Ungerovy texty někdy připomínají drobné filozofující traktáty, přitom jsou stejně jako hudba podepsané celou kapelou. "Jednou jsme si řekli, že všechno budeme podepisovat jako Zrní, abychom se nehandrkovali o peníze," vysvětluje Unger. "Vybudovali jsme si pokoru k tomu, co to je, někam se dostat."

Zlom v kariéře Zrní nepřišel s cenou Anděl za Objev roku 2012, ale díky písničkářce Radůze. Ta Zrní zasela, když mu vydala desku Hrdina počítačový hry jde do světa, nahranou roku 2011. Kapela začala růst.

"Radůza to 'rozsekla'. Hrála na ulici, kde ji objevila Zuzana Navarová, a od té doby cítila, že to musí na někom vrátit. To se myslím naplnilo," říká Unger.

Zrní nejprve Radůzu oslovilo, zda by jí nemohlo dělat předkapelu, a tak se přišla podívat na jejich koncert. "Druhý den jsem zrovna kopal krumpáčem v práci, když zavolala, že nám chce vydat desku. Tím to začalo. Byla schopna udělat PR, dostali jsme se do povědomí," vzpomíná Unger, který vystudoval zahradnictví a ekologii a tehdy se živil jako zahradník.

Pak už nová alba Zrní vycházela zhruba ob dva roky a posluchačů přibývalo. V české populární hudbě se Zrní stalo synonymem originality a pravděpodobně jedinou skupinou, která už hrála se třemi symfonickými orchestry: ostravským, hradeckým a pražským FOK. Navíc v aranžmá výjimečného, multižánrového slovenského houslisty Stana Palúcha.

Aranžování pro něho znamená především novou tvorbu, nikoliv standardní líbezné kolorování rockových písní symfonickým tělesem.

Zrní nejprve předloni vystoupilo na Colours of Ostrava a na slovenském festivalu Pohoda s ostravskou Janáčkovou filharmonií. Zřejmě ty koncerty byly slyšet až do Prahy, protože následně kapela dostala nabídku od tamního FOK.

To, že zájem sám od sebe projevil Symfonický orchestr hlavního města Prahy, chápe Unger jako potvrzení kvalit Zrní.

S Filharmonií Hradec Králové řízenou dirigentem Stanislavem Vavřínkem dnes Zrní vystoupí už podruhé. Ale poprvé kromě starších písní zahrají také symfonické úpravy dvou skladeb z nové desky. Mělo by to tedy jiskřit.