Napoleonská vojska obléhají španělský přístav. Historický román Obléhání líčí válku o volný trh

Historické romány mají své čtenáře všude. Ale ve Španělsku, jehož dějiny jsou zvlášť barvité i krvavé, má tento žánr nesmírnou tradici a vážnost. Nedávno do něj přibyla šestisetstránková bichle populárního autora Artura Péreze-Reverteho nazvaná Obléhání, kterou nyní v českém překladu Jana Hlouška vydalo nakladatelství Argo.

Strhujícím způsobem vypráví o dlouhém obléhání klíčového přístavu španělského impéria Cádizu napoleonskými vojsky na počátku 19. století.

Román mísí detailní popisy námořních bitev korzárů, vědecké pasáže o vývoji palebných sil, balistických křivek či vrhání bomb, umění vycpávat zvířata, filozofii, a dokonce i pátrání po bestiálním vrahovi mladých dívek.

Dojde také na romantickou, byť nesentimentální lásku. V dnešní době, kdy je čtenář zvyklý na krátké věty, rychlou akci a stručné nastínění postav, toto dílo působí jako opulentní, byť lehce obstarožní hostina pro všechny smysly a chutě.

Kdo v této hojnosti uvázne, knihu jen tak neodloží − každý večer na něj bude čekat svět, do něhož by se jinak těžko vypravil. V tom světě se válčilo nejen o území a vlivný přístav kdesi v jihozápadním cípu Evropy, nýbrž také o první pravidla volného trhu. Kniha skvěle popisuje, jak se tehdejší obchodníci, kteří žili z byznysu s koloniemi, museli přizpůsobovat válce a hroucení všech jistot, včetně těch finančních.

Dlouhé kapitoly autor věnuje zajímavé postavě Lolitě Palmové, představitelce cádizských, na tehdejší dobu velmi emancipovaných žen. Když jejich muži skončili na dně moře, musely se samy ujmout starosti o rodinu i obchod. Často měly stejné vzdělání jako muži a musely umět psát anglicky, rozumět nejen matematice a podvojnému účetnictví, ale především složitostem politiky, aby se zorientovaly v obchodní strategii.

Lolita upřednostní kariéru před rodinou, což je v té době neslýchané, i když v obchodnickém Cádizu přijatelné rozhodnutí. Její příběh se pak proplétá s dalšími postavami románu.

Arturo Pérez-Reverte o knize řekl, že je především plná postav, z nichž každá představuje detailně promyšlenou část složité románové konstrukce. Asi nejzajímavější je policejní komisař Rogelio Tizón. Inteligentní, zkorumpovaný a krutý policista, který však nesnese pocit, že v jeho městě někdo vraždí nevinné dívky.

Tizón je šachista, nedělá si iluze a navýsost jej pohoršuje, že vrchnost právě zrušila právo útrpné a ustanovila svobodu tisku. Přestože komisař věří čistému rozumu, vnímá i věci "mezi nebem a zemí" a dá na svou detektivní intuici − třeba na pocit jistého prázdna v místech, "kde se ticho stává absolutním a vzduch se z nich vytratil", tedy kde se stala vražda.

Tizón rozehraje důmyslnou šachovou hru a nastraží past na šachovnici města, jemuž sám velí.

Scéna, kdy má vraha pod zámkem a pustí k němu otce jedné z obětí, je nejen nezapomenutelná, ale pevně stojí na straně temného práva, které komisař ztělesňuje. Oko za oko, zub za zub podle něj bude platit, ať si nová doba, ústava nebo poslanci říkají, co chtějí.