Hraný film o ruské básnířce s Anetou Langerovou je rozporuplný, divák ho musí přijmout i s chybami

Bylo by nesouměřitelné srovnávat utrpení ruské novinářky a básnířky Anny Barkovové, která strávila na dvacet let v sovětských gulazích, s utrpením režisérky a scenáristky Marty Novákové, jež o ní devět let připravovala a čtyři roky točila životopisný film, a utrpením diváků, kteří 107 minut sledují výsledek tohoto tvůrčího zápasu. I když to bereme jako žert, každá tato bolest má jinou kvalitu.

Barkovová byla označována za jeden z největších talentů své země, dokud její verše neoznačil stalinský režim za pobuřující, nihilistické a "formalistické", jak zněly hříchy v dobách tuhého sovětského socialismu. Do lágrů se dostávala opakovaně − "když si na mě vzpomněli" − a přes své chatrné zdraví byla nasazována na těžké nucené práce.

Je s podivem, že po Barkovové zbyly vůbec nějaké verše, když většina z nich skončila v archivech KGB. Pro generace ruských písničkářů, ale vlastně i českých hudebníků − jako Vladivojna La Chia, Lenka Dusilová, Kittchen − v čele s Anetou Langerovou, jež si ve filmu zahrála hlavní roli, však zůstává inspirativní svou absolutní vnitřní svobodou.

Také v době nejtužšího útlaku psala Barkovová o zakázané lesbické lásce a její básně byly naplněné něhou a smyslností. Nikdy z nich ale nemizí hrozivý kontext, v němž se odehrávají − a odehrávají se v jakémsi horečnatém vytržení, neboť Barkovová trpěla téměř ustavičně zvýšenou teplotou.

Režisérka Marta Nováková − jež má za sebou už psychologické drama Marta z roku 2006 − vystudovala rusistiku a osud Barkovové pro ni byl příležitostí, jak subjektivně pojmout téma gulagů, jemuž se předtím věnovala i dokumentárně.

Projekt 8 hlav šílenství, který si název vypůjčuje od jedné rané básnířčiny sbírky, vznikal bolestně komplikovaně a pro nezasvěceného není možné rozlišit, co zde představuje záměr a co nouzové řešení kvůli podfinancovanosti.

Od počátku prý nebylo jasné, zda půjde o hraný film, dokument, nebo hybridní formu − takzvaný mockument. Zároveň není zřejmé, proč příběh někoho neznámého ještě komplikovat zavádějícími informacemi. Film také nepoužívá lineární řazení výjevů, takže skáče dost volně mezi mnoha desetiletími, přičemž vzhled protagonistky se mění jen lehce.

Nemá tu tedy jít o realistický portrét, spíš o vyzdvižení neměnnosti ženy, která vždy žila trochu mimo čas, a ačkoliv se na ní podepisují útrapy, zůstane uvnitř stejná.

Shazující humor od Novákové i Langerové čekáme málo, protože nás k tomu jejich dosavadní tvorba příliš nevede. Takže když Anně náhle volá do gulagu sám Stalin a ona s ním žoviálně klábosí, je sice zřejmé, že jde o nadsázku, ale není jasné, jak se vztahuje ke zbytku trudného filmu.

Střídání nálad − poměrně drsných hraných scén v exteriérech, divadelně stylizovaných interiérových scén, probarvených snových vizí, trochu toporných animovaných vložek a protahovaných grafických předělů osmi kapitol pojmenovaných obecně jako Cesta−Tvorba−Svoboda−Šílenství…, které by mohly být klidně zaměnitelné − nevytváří dohromady pevný koncept. Můžeme se jen dohadovat, že nám tím autoři chtěli naznačit, jak málo toho o Barkovové víme. Byla velmi rozporuplná a nejde o ní složit ucelený portrét.

Většina diváků začne nejspíš řešit výkon Anety Langerové, která je největším tahákem. Ve své první filmové roli se střídavě proměňuje z neherečky v herečku, a to dost dráždivým způsobem. Nechtěně slavná introvertní skladatelka a zpěvačka působí zároveň dost "mimo" a přitom úplně ponořená do sebe.

V jakékoli jiné úloze, kde by byla nucená k vyjadřování silných prožitků, by neobstála. Ovšem když má být asociální figurou − která vlastní tělo používá mechanicky jako loutku, vydává ze sebe vše v psaní, ale v obyčejném lidském kontaktu už nemá potřebu se nijak otvírat nebo podřizovat očekávání ostatních −, pak vlastně nikdo lepší Barkovovou odosobněně ztvárnit nemohl.

Film 8 hlav šílenství je rozporuplný a svá omezení si dal do vývěsního štítu. Počítá s tím, že k němu budeme shovívaví a dokážeme ho přijmout i s chybami, jako to dělají obeznámení vyznavači původního básnířčina díla.