Děti vědí o dospělých své, ukazuje Petra Soukupová v nové knize pro malé čtenáře

V knížkách pro děti se nemusí dít nic nadpřirozeného, aby se líbily malým čtenářům. Přišla na to také úspěšná spisovatelka Petra Soukupová, laureátka ceny Magnesia Litera za povídkovou knihu Zmizet. Když před třemi lety vydala pohádku Bertík a Čmuchadlo, vyzkoušela si tu první, chytlavější variantu. Letošní titul Kdo zabil Snížka? je vyprávěním bez kouzel a čar, přesto působí kouzelně.

Autorka, jež proslula pesimistickými sondami do obyčejných životů svých zkoušených hrdinů, ani v tvorbě pro děti nelakuje svět narůžovo.

Chlapec jménem Bert se v první knize musel vyrovnat s rozchodem rodičů a se skutečností, že maminka si našla nového přítele. Když už se zdálo, že ublížený Bert vlastní zavilostí dosáhne svého a nový partner jeho matky se definitivně přestane snažit o přátelský vztah s chlapcem, vstoupilo na scénu jako deus ex machina zázračné mluvící zvířátko Čmuchadlo.

V novince Kdo zabil Snížka? sice hrdinka Martina přijde jen o svého neposlušného psa, při "vyšetřování" jeho smrti ale s kamarády odkryje bolestivé tajemství, skrze něž ohromeně nahlédne do světa dospělých.

Příběh má spád, je vtipný a Martina nakonec hodně pochopí i bez nápovědy z nadpřirozených sfér. Musí ale ustoupit, přestat trvat na své pravdě a spolknout dotčenost. Chlapec Viktor, jehož matka nepřímo zavinila smrt Martinina psa, si přece nezaslouží zavržení.

Že s tím má horkokrevná dívka dlouho potíže, je sice dětinské, ale trpí tím nejen děti. A to je na knize nejlepší: Soukupová dobře vystihuje dětskou psychiku, způsob přemýšlení i vyjadřování. Zároveň ústy Martiny vykresluje neřesti i naivitu dospělých: "Mamka mě pohladila po hlavě a řekla: ,Máťo, neblázni.' Přemýšlím, jestli dospělí vědí, že když tohle řeknou, tak to funguje opačně…"

Už i devítiletí o dospělých vědí své: ",Mám tady kaši a sekanou,' říká máma, ,tu máš přece ráda.' Ale já vím, jak to myslí, chce, abych si tam sedla a mluvila s ní, a to já nechci."

Soukupová píše, jak je pro ni typické − úsporně, věcně. Opět staví situace na popisu obyčejností, banalit, které ale dobře vystihují podstatu. Řeší kousavý svetr a mokré rukavice, které jsou při sledování podezřelých sousedů u plotů zapadaných sněhem opravdovým problémem.

Námět knihy Kdo zabil Snížka? může připomenout britský bestseller Marka Haddona Podivný případ se psem z roku 2003. Také tam se hlavní hrdina, patnáctiletý Christopher, rozhodne vyšetřit smrt vidlemi zapíchnutého psa, kterého najde. A povede se mu při tom vyřešit zdánlivě nepřekonatelnou manželskou krizi svých rodičů.

Jenomže Haddonův hrdina je autista a spisovateli se jedinečně podařilo vystihnout myšlenkový svět těchto lidí i náročnost soužití s blízkými.

Britská detektivka je mnohovrstevnatou látkou, jež vedla k desítkám překladů i divadelní adaptaci. Zcela smazala hranice mezi dětskou literaturou a knihami pro dospělé.

To se Petře Soukupové pravděpodobně nepodaří. Chytrý příběh z vesnice, kde spolu pouze pět dětí jezdí autobusem do školy, přesto malé čtenáře uhrane.

Možná si budou přát mít psa, i když hrdince Martině se přání vymklo − vybrala si hluché štěně, ze kterého vyrostl nezvladatelný divoch.

Možná se ale čtenáři zhlédnou v obyčejných dobrodružstvích, která děti umí zažívat, když spolu jdou ven a nikdo se jejich čas nepokouší organizovat.