Nový Thor: Ragnarok patří k nejlepším a nejvtipnějším filmům o superhrdinech od studia Marvel

Konec světa ještě nikdy nebyl tak zábavný. Nejnovější superhrdinský film Thor: Ragnarok, který dnes začínají promítat kina, sice dostojí svému názvu a nabídne lecjakou ingredienci, která podle norské mytologie patří k zániku říše Asgard. Ale tentokrát k bitvě bohů, obřích vlků a ohnivých démonů hraje disco.

Před šesti lety studio Marvel natočilo první film o bohu hromu Thorovi. Nic na této pompézní, místy až divadelně stylizované fantasy nenaznačovalo, že v nynějším, třetím dílu se z plavovlasého hrdiny s ničivým kladivem stane vtipálek.

Novinka Thor: Ragnarok se však od prvních vteřin sebevědomě řadí k nejvtipnějším a nejlepším titulům od Marvelu.

Vše opět začne jako divadlo. Poté co v řetězech uvězněný Thor slovně popichuje rohatého ohnivého démona Surtra a vzápětí ho i s jeho kohortou posluhovačů mnohem úderněji pošťuchuje svým kladivem, vrací se z pekla domů do Asgardu. Tam lid i panovník s potěchou hledí na divadelní představení, aby se brzy vyjevilo, že největším hercem je tu samotný vládce Odin, respektive zlotřilý Loki, který se za něj v převleku vydává.

Pravý Odin je v exilu na Zemi, což znesvářené bratry Thora s Lokim přiměje vypravit se na společnou cestu za otcem. Uprostřed norské pláně dále narazí i na mocichtivou sestru Helu v podání herečky Cate Blanchettové, na kterou mýty zapomněly a o jejíž existenci tedy bratři neměli sebemenší tušení.

Události nabírají bláznivý směr. Thor s Lokim se dostávají na obří vesmírné smetiště plné bizarních mimozemšťanů. Loki se vetře do přízně místního požitkářského a pološíleného vladaře, kterého s nebývalou rozkoší hraje Jeff Goldblum, zatímco Thor opět končí v řetězech a následně jako gladiátor. A to ještě netuší, jaký soupeř na něj čeká v obří zápasnické aréně, kde šílí dav tvorů s vzezřením oživlých kreslených vtipů.

Novozélandský režisér Taika Waititi, dosud známý především potrhlými komediemi − třeba o upírských spolubydlících, kteří se potýkají s placením činže −, vnesl do této filmové ságy o členech superhrdinského týmu Avengers opravdu švihlý humor. V lecčem se podobá sci-fi komedii Strážci galaxie od téhož studia. Ale jeho protagonisty byli podivínští outsideři, z nichž si šlo snadno utahovat.

Tentokrát si tvůrci tropí žerty přímo ze ságy Avengers, která navzdory častému špičkování superhrdinů byla vždy zároveň epickým dobrodružstvím. Zkrátka: když se zachraňoval svět, nebyl čas na legraci, a pokud ano, tak jen mezi řečí.

Fanoušky rozmáchlých vyprávění o osudu vesmíru tedy může nezvykle rozverné pojetí žánru fantasy v třetím dílu Thora zklamat. Děj se odvíjí ve dvou liniích, každá má svého padoucha, spíš než epos je to série nekonečných škobrtnutí. Ale báječně výstředních škobrtnutí.

Na vesmírném "šroťáku", kde Thor s Lokim na značnou část filmu uvíznou, bydlí věčně opilá divoženka či revolucionář, jehož tělo tvoří hromada modrého kamení a který hlasem připomíná naivního školáka. Namluvil ho přímo režisér Waititi a jako by v něm ztělesnil svůj tvůrčí přístup: s dětským nadšením vskočit do největšího hollywoodského filmového univerza a chovat se tam jako klučina v hračkárně.

Studio Marvel filmy o jednotlivých členech Avengers zasazuje do různých žánrů. A čím dál častěji točí temné a syrové thrillery jako v druhém a třetím snímku o Captainu Amerikovi. Bývá to příjemné osvěžení, ale výsledek nikdy nedosahuje dramatičnosti například trilogie o Batmanovi od režiséra Christophera Nolana.

Snímek Thor: Ragnarok naopak hrdě manifestuje lehkovážnou povahu marvelovských hrdinů − a v této odvázané podobě tkví největší síla studia. Tady se v jiné formě naplňuje heslo z konkurenční batmanovské ságy: "Hrdinou může být kdokoliv."

V Batmanově pochmurném světě ta věta přinášela naději, že není třeba nadpřirozených schopností, že i nejobyčejnější člověk může činit udatné skutky. V posledním Thorovi se zase do superhrdinského týmu může přidat i ta nejvýstřednější bytost. Třeba modrá hromada kamení, která sní o revoluci.

Thor: Ragnarok neznamená revoluci komiksové zábavy. Ale když se v něm rozezní chytlavé syntezátorové melodie, publikum má chuť zvednout ruce k pomyslným reflektorům. A ty melodie zde zní často.