Pomalu s těmi křesly. Nejdřív priority

Pět dnů po volbách se zatím nikdo nedohodl s nikým. Tedy nikoli veřejně a nikoli o vládě. Pomalu se dozvídáme něco málo o konkrétních postech, které by chtěly některé politické strany obsadit ve sněmovně. Jiné strany, třeba piráti, se už i zmínily, co by v ní chtěly prosadit. Ať se ale na všechny informace a povolební jednání díváme z jakéhokoli úhlu, nedá se ubránit pocitu, že v jistém smyslu začínáme v politice znovu, že jsme se vrátili někam do první půlky devadesátých let.

Většina stran prohlašuje, že přes některé hodnoty, třeba přes naše členství v NATO, které stvrzuje naši schopnost bránit svobodu a demokracii, vlak nejede. Prostě platí a platit budou. Podobné je to podle nich i s Evropskou unií nebo respektováním ústavy. Přes všechna ta slova a ujišťování − nikdy za posledních dvacet let nebylo veřejně slyšet tolik pochyb o smyslu zmíněných hodnot.