Od naší spolupracovnice v Manchesteru – Obrazy indického malíře usazeného v Londýně Raqiba Shawa člověka znejistí, pak vystraší a nakonec pohltí. Jeho mikrosvět mísí pitoreskní postavy s přírodními motivy a fascinuje smyslem pro detail. Autor, jehož tvorbu před čtyřmi lety představila pražská Galerie Rudolfinum, v těchto dnech vystavuje ve Whitworth Art Gallery v anglickém Manchesteru.

Shaw čerpá inspiraci nejen z rodné Indie, ale také od starých mistrů či z evropského středověku. Vytváří podivuhodnou kombinaci východních a západních motivů, která boří zažité představy o moderním asijském umění.

Pro Manchester připravil komorněji laděnou výstavu, než jaká byla k vidění v Praze. Ukazuje netradiční techniku a inspirační zdroje. Vůbec jich není málo.

Výstava

Raqib Shaw
Whitworth Art Gallery, Manchester, Velká Británie
Výstava potrvá do 19. listopadu.

Malíř si oblíbil velký formát, jenž fascinuje precizně vycizelovaným světem. Některé obrazy září až pohádkovou naivitou, jiné při bližším pohledu vyděsí volbou motivů − hemží se zákeřnými ďábly a agresivními nadpřirozenými bytostmi. Ty lze najít na fasádách staroindických chrámů, stejně jako na obrazech nihilistického nizozemského vizionáře z přelomu 15. a 16. století Hieronyma Bosche.

Shaw tyto zdánlivě vzdálené světy umně a aktuálně kombinuje.

Vychází z detailní znalosti historických materiálů, nejen dějin umění. Shaw nachází podněty ve starých textiliích, dobových záznamech prvních botaniků nebo japonských kimonech. A tyto vlivy slučuje tak osobitě, až divák těžko pozná, koho vlastně Shaw interpretuje.

Jistá nepolapitelnost stylu je možná dána i tím, jak autor pracuje − výrazné, až plastické nanášení barev je způsobeno materiálním nedostatkem, kterým trpěl v počátcích kariéry. Shaw proto užíval laciné akrylové barvy pro kutily.

Svůj autoportrét stylizovaný do typizované křesťanské ikonografie na výstavě podepsal prostřednictvím obrázků šampaňského a na ně umístil své iniciály. Tímto způsobem Shaw definuje minulost a současnost jako sled více či méně hédonistických scén. Cítí, že opojení mocí, hmotou a poživačností není jen příznakem dnešní doby, nýbrž že k člověku patřilo vždy.

Tím, že využívá tolik prvků z různých kontinentů a období, Shaw vykresluje jakousi nesmrtelnou psýché lidstva. Jeho barevné velké formáty mísí vše, co lidstvo fascinuje už staletí: dekadenci, smrt, opojení tělesností i nejnižšími pudy. Podobně jako jimi byli uneseni středověcí mystici nebo tvůrci indických eposů.

Intimní charakter výstavy v Manchesteru, stylizované jako pokojík polepený tapetou s motivy ze Shawových obrazů, vybírá z tvorby třiačtyřicetiletého autora jen to zásadní. Nemá ambice obsáhnout jeho dosavadní kariéru. Naopak na pouhých několika obrazech a sochách přesně vystihuje, v čem tkví Shawův talent: prolnout východ se západem, minulost se současností, krásu s ošklivostí.