Výtvarník Shaw v Anglii vystavuje ďábly i nadpřirozené bytosti, půjčuje si z Evropy i staré Indie

Od naší spolupracovnice v Manchesteru – Obrazy indického malíře usazeného v Londýně Raqiba Shawa člověka znejistí, pak vystraší a nakonec pohltí. Jeho mikrosvět mísí pitoreskní postavy s přírodními motivy a fascinuje smyslem pro detail. Autor, jehož tvorbu před čtyřmi lety představila pražská Galerie Rudolfinum, v těchto dnech vystavuje ve Whitworth Art Gallery v anglickém Manchesteru.

Shaw čerpá inspiraci nejen z rodné Indie, ale také od starých mistrů či z evropského středověku. Vytváří podivuhodnou kombinaci východních a západních motivů, která boří zažité představy o moderním asijském umění.

Pro Manchester připravil komorněji laděnou výstavu, než jaká byla k vidění v Praze. Ukazuje netradiční techniku a inspirační zdroje. Vůbec jich není málo.

Malíř si oblíbil velký formát, jenž fascinuje precizně vycizelovaným světem. Některé obrazy září až pohádkovou naivitou, jiné při bližším pohledu vyděsí volbou motivů − hemží se zákeřnými ďábly a agresivními nadpřirozenými bytostmi. Ty lze najít na fasádách staroindických chrámů, stejně jako na obrazech nihilistického nizozemského vizionáře z přelomu 15. a 16. století Hieronyma Bosche.

Shaw tyto zdánlivě vzdálené světy umně a aktuálně kombinuje.

Vychází z detailní znalosti historických materiálů, nejen dějin umění. Shaw nachází podněty ve starých textiliích, dobových záznamech prvních botaniků nebo japonských kimonech. A tyto vlivy slučuje tak osobitě, až divák těžko pozná, koho vlastně Shaw interpretuje.

Jistá nepolapitelnost stylu je možná dána i tím, jak autor pracuje − výrazné, až plastické nanášení barev je způsobeno materiálním nedostatkem, kterým trpěl v počátcích kariéry. Shaw proto užíval laciné akrylové barvy pro kutily.

Svůj autoportrét stylizovaný do typizované křesťanské ikonografie na výstavě podepsal prostřednictvím obrázků šampaňského a na ně umístil své iniciály. Tímto způsobem Shaw definuje minulost a současnost jako sled více či méně hédonistických scén. Cítí, že opojení mocí, hmotou a poživačností není jen příznakem dnešní doby, nýbrž že k člověku patřilo vždy.

Tím, že využívá tolik prvků z různých kontinentů a období, Shaw vykresluje jakousi nesmrtelnou psýché lidstva. Jeho barevné velké formáty mísí vše, co lidstvo fascinuje už staletí: dekadenci, smrt, opojení tělesností i nejnižšími pudy. Podobně jako jimi byli uneseni středověcí mystici nebo tvůrci indických eposů.

Intimní charakter výstavy v Manchesteru, stylizované jako pokojík polepený tapetou s motivy ze Shawových obrazů, vybírá z tvorby třiačtyřicetiletého autora jen to zásadní. Nemá ambice obsáhnout jeho dosavadní kariéru. Naopak na pouhých několika obrazech a sochách přesně vystihuje, v čem tkví Shawův talent: prolnout východ se západem, minulost se současností, krásu s ošklivostí.