Ten nejdůležitější boj, s rakovinou, Jana Novotná ve svých devětačtyřiceti letech prohrála. Ale určitě i v tomhle zápase nechala všechno. Tak jako na tenisovém kurtu. V čem za nejlepšími hráčkami své generace zaostávala v míře talentu, to vynahradila nezměrnou pílí. A často musela vyhrát hlavně sama nad sebou. Kdo by si nepamatoval její psychický kolaps a usedavý pláč ve finále Wimbledonu roku 1993! O pět let později to už byla jiná Novotná. V semifinále porazila Martinu Hingisovou, tehdejší suverénku. Nezaváhala ani ve finále. A tím vstoupila mezi největší české sportovkyně historie. Kéž by se tím, co na kurtu dokázala − a hlavně jak to dokázala! −, stala inspirací pro své nástupkyně, z nichž některé sportu zdaleka nedávají tolik co Novotná.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist