Jak se Jim Carrey ztratil ve vlastní hlavě. Film přibližuje komikovo natáčení s Milošem Formanem

Režisér Miloš Forman v roce 1998 zjistil, že má další dítě. "Jsem z toho vyčerpaný," pronesl na place při natáčení snímku Muž na Měsíci. To dítě se jmenovalo Jim Carrey, ale nikdo jej tak nesměl oslovit. Herec slyšel pouze na jméno Andy a jako dětinský, výstřední, anarchistický a tehdy již zesnulý komik Andy Kaufman se choval, nejen když běžely kamery.

Nový dokumentární film Jim and Andy, který lze nyní vidět v internetové videotéce Netflix, stojí na archivních materiálech, jež toto bizarní splynutí duší zachycují. Původně z nich měl být film o filmu, ale musely takřka 20 let ležet v šuplíku, protože hollywoodské studio Universal si nepřálo, aby "Jim Carrey vypadal jako pitomec".

Nový dokument však Carreyho ukazuje v jiném světle. Nikoli jako sebestředného "blba", který výstřednostmi provokuje okolí, nýbrž jako empatického umělce, který cítil nutkání zbořit hranice mezi hercem a postavou, již ztvárňuje. Ačkoli Jim − tedy vlastně Andy − během natáčení neváhal třeba plivnout na wrestlera Jerryho Lawlera, který ve Formanově životopisném snímku hrál sebe sama, nešlo o provokaci, jen o dotažení takzvaného metodického herectví do extrému.

"Chtěl bych mluvit s Jimem," říká Forman v jednu chvíli Carreymu. "Vyřídím mu to," odpovídá komik, který se podle svého řidiče v Kaufmanově kůži probouzel a nikdy ji nesvlékl. V dokumentu na to dneska Carrey vzpomíná s dojetím, ale jeho komentář je místy až hloubavý. Dotýká se terapeutické role umění i toho, co je štěstí.

Jim and Andy je především strhující a zábavný dokument, v jehož archivních záběrech nejen Miloš Forman, ale také další hvězdy Muže na Měsíci − herci Danny DeVito či Paul Giamatti − kroutí hlavou nad tím, co se kolem děje.

"Přál bych si, aby se ten materiál stal součástí filmu," poznamenává dnes Carrey. Prý právě když se netočilo a běžela pouze dokumentující kamera, ožívalo něco z povahy skutečného Kaufmana, který ze svého důsledně otravného a nepříjemného komediálního stylu rovněž nikdy nevystupoval.

Kaufman jako wrestler zápasil se ženami v době, kdy bylo na vzestupu feministické hnutí. Jeho alter ego Tony Clifton připomínalo jakéhosi dekadentního Elvise Presleyho, postiženého divnými ještěrčími tiky. Testoval hranice humoru, nehleděl na publikum.

Filmař Chris Smith v dokumentu Jim and Andy vedle archivních materiálů a až zenově zamyšlených výpovědí dnešního Carreyho, zarostlého poustevnickým vousem, šikovně pracuje s ukázkami z Formanova Muže na Měsíci či filmu Petera Weira zvaného Truman Show. V něm Carrey ztvárnil muže, který nemá tušení, že od narození žije v umělém světě.

Dokument Jim and Andy podobně jako Truman Show pojednává o zničení hranice mezi realitou a fikcí. Když v něm zní píseň Davida Bowieho Space Oddity, je jasné, že tím kosmonautem, o němž se zpívá, je tentokrát Jim Carrey. Také on se ztratil ve vesmíru a kdo ví, zda někdy nalezl cestu zpět. Jen ten vesmír tvořil vnitřek jeho hlavy.