Papež tváří v tvář barmským vrahům

Papež František se vyznačuje neotřelostí. Snaží se vyburcovat náš svět k tomu, aby si v souladu s Ježíšovým poselstvím správně nastavil svoje priority. Ne každému to může být příjemné. Mnozí biskupové museli zalapat po dechu, když v červnu 2013 prohlásil: "Ženy jsou v církvi důležitější než biskupové a kněží."

Podobně se jistě zarazili ti, kteří se existenčně hroutí, když jim přestane fungovat počítač nebo mobil: "Když se rozbije počítač, je to považováno za tragédii. Ale chudoba ve světě je brána jako cosi normálního," uvedl jednou při kázání na Svatopetrském náměstí v Římě a ve své apoštolské exhortaci Radost evangelia k tomu dodal:

"Upřednostňuji církev, která je omlácená, bolavá a špinavá, protože funguje na ulici, než církev nezdravou, která se zakuklila a upjala ke své vlastní bezpečnosti." Zejména pak papeže dokážou rozzlobit ti, kteří říkají, že chtějí bránit křesťanství, přitom ale brojí proti uprchlíkům. Pro něj to jsou pokrytci. "My křesťané bychom měli vstřícně přijmout muslimské běžence v našich zemích, stejně jako my chceme být vlídně přijati v zemích s islámskou tradicí," říká.

Tuhle jeho nesmlouvavost a upřímnost teď čeká těžká zkouška. František je v Barmě, zemi, jejíž generálové a politické vedení uvedli do chodu největší uprchlickou vlnu současnosti. Genocidním postupem, který zahrnuje vypalování vesnic, upalování lidí zaživa a systematické znásilňování žen a dívek, nahnali od srpna letošního roku do sousedního Bangladéše přes 600 tisíc z celkového počtu asi jednoho milionu muslimských Rohingů. Tedy etnika, které barmská vláda ani není ochotná uznat, a proto o těch lidech zásadně mluví jako o "Bengálcích" − prostě aby zdůraznila jejich údajně cizí původ.