Orchestr Berg završuje sezonu. Při provedení čínské skladby Pražané v kostele zachytí vítr

Každá hudba zní v nějakém prostoru, ale málokterá jej opravdu využívá. Orchestr Berg, přední české těleso orientované na soudobou tvorbu, dnes v pražském kostele U Salvátora uvede skladby, které znějí ze všech stran.

Posluchači nebudou mít hudebníky jen před sebou, ale také kolem sebe, a navíc se sami stanou účinkujícími. Ojedinělou příležitost zapojit se do vážně míněné symfonické produkce publiku připravil čínský skladatel Tan Dun ve své kompozici Circle − Kruh. Orchestr Berg ji uvede jako českou premiéru.

Tan Dun patří k prominentním současným autorům a jeho hudbu dobře znají i příznivci sportu nebo filmu. Dostala se k nim prostřednictvím zahajovacího ceremoniálu olympijských her v Pekingu roku 2008 nebo díky filmovým eposům Tygr a drak či Hrdina.

Za hudbu k prvnímu z nich skladatel získal ceny Oscar i Grammy a nebylo to zdaleka naposledy, kdy byl úspěšný na Západě − newyorská Met si u Tan Duna objednala operu První císař, kterou roku 2006 uvedla s Plácidem Domingem v hlavní roli. Dva roky nato ji v přenosu z Metropolitní opery promítala i česká kina.

Když se má hudba autora, který je zvyklý na nejzářivější světová pódia, zničehonic objevit v pražském českobratrském kostele U Salvátora, je to zvláštní pocit. Jako by najednou vše ztichlo a světla ramp se ztlumila jen proto, aby skrze ně vyšlo najevo něco podstatnějšího. Ve skladbě Circle se Tan Dun snaží naráz zachytit celý koncertní prostor i s posluchači a všechny spojit v jednom hudebním rituálu zahrnujícím zvuk i ticho.

V jedné části kompozice se publikum − na pokyn dirigenta Orchestru Berg Petera Vrábela − pokusí "uslyšet tvar, zachytit vítr a zapsat je na oblohu", jak praví partitura. Vrcholem skladby potom bude společná improvizace.

Když Tan Dun hovoří o dynamice ticha, odvolává se na koncept ze starověké čínské filozofie taoismu, podle něhož nejvznešenější zvuk může být zahrnut v tichu a nicota obsahuje vše.

Jednota protikladů a logika paradoxů bude ještě výrazněji přítomná v hudbě českého skladatele Ondřeje Štochla, která na dnešním koncertě také zazní. K východním filozofiím Štochla nevede povrchní móda, nýbrž vnitřní potřeba dokonale propracovaných detailů, svou růzností tvořících vyvážený celek.

Světová premiéra Štochlovy skladby zvané Ve dne stíny, v noci světlo rozmístí do prostoru kostela sedmnáct nástrojů. Šest vět skladby budou střídat aktivní a pasivní části, které směřují k celkovému sjednocení, rovnováze a souladu energií.

Jejich poetické názvy Miska s vodou, Miska s čajem, Miska s rýží, Sluneční svíčka, Měsíční svíčka a Posvátná lampička si autor vypůjčil z nezbytných součástí taoistického oltáře.

Sólové party Štochl napsal pro vibrafonistu Martina Opršála a houslistku Terezu Horákovou.

U Opršála se mohl spolehnout na precizní techniku zkušeného hráče na bicí i překvapující jemnost a proměnlivost jeho hry. U Horákové na mladý talent, který nepodlehl interpretačním klišé, a ještě víc na dlouhodobou úzkou spolupráci.

Na zemi a v Evropě bude koncert držet rakouský skladatel Bernhard Lang a jeho kompozice Differenz/Wiederholung 5, v překladu Rozdíl/Opakování 5.

Lang je vtipný intelektuál, který publikum dokáže zcela přirozeně bavit a zároveň překvapovat promyšleností svých děl. Ta se zdaleka neomezují na symfonické prostředky, dle potřeby se klidně obrací k rocku nebo taneční hudbě.

Opakované smyčky vycházejí z techniky a kultury diskžokejů, jejich živé provedení bez elektronických pomůcek je možná ještě omamnější než taneční produkce se stroboskopy a konzumací extáze.

Orchestr Berg koncertem U Salvátora zakončí svou letošní sezonu, a večer před svatým Mikulášem tak posluchačům do punčochy pomyslně nadělí několik hudebních dárků. Publikum si je svou spoluúčastí tentokrát bude muset trochu zasloužit.