Výstava v brněnské Fait Gallery léčí lehkou alergii na konceptuální umění

Pisoár vystavený v galerii už nikoho nepřekvapí, ani rohožka nebo hadr na podlahu. Konceptuální umění se v českém a slovenském prostředí začalo zabydlovat před více než čtyřiceti lety, kdy ani nejhorlivější propagátoři nemohli tušit, jakého rozmachu, ale také antipatií se dočká.

Dřevní dobu, kdy se vernisáže československých konceptualistů konaly nejčastěji v bytech, na půdách či ve sklepeních, do příští soboty připomíná velkorysá přehlídka v brněnské Fait Gallery.

Výběr, který ukazuje klasiku svého žánru, může zaujmout i diváky, již na "koncept" jinak trpí lehkou alergií. Místo intelektuální zátěže současných tvůrců nabízí hravost a radostné osvobození od cenzurovaného kulturního provozu normalizace.

Výstavu připravila trojice kurátorek Beata Jablonská, Denisa Kujelová a Jana Písaříková, podle nichž bylo zdejší konceptuální umění zřetelně odlišné od podobných tendencí na Západě.

Byl to "utopický útěk před oficiální, státem kontrolovanou kulturou", stojí v průvodním textu výstavy. A právě dotyk undergroundu a dobrovolné outsiderství vesměs velmi mladých umělců je lákavým průvodním jevem přehlídky pětašedesáti průkopníků českého a slovenského konceptuálního umění.

Výstava léčí lehkou alergii na konceptuální umění

Další 3
fotografie

Autorky záměrně nezdůrazňují jména, jež v posledních letech "dorostla" mezinárodního uznání, ačkoli snad žádné na výstavě nechybí: Július Koller, Stano Filko, Alex Mlynárčik, Jiří Kovanda, Milan Knížák, Milan Grygar − jejich práce jsou v industriálním prostoru někdejší brněnské slévárny Vaňkovka zamíchány mezi díla desítek dalších umělců.

"Z velké části bylo konceptuální umění rozvíjeno autory geograficky sídlícími mimo centrum a nevidím důvod, proč by jejich tvorba měla být méně průkopnická a zásadní než počiny jejich dnes známějších kolegů," vysvětluje kurátorka Jana Písaříková.

Počátky "konceptu" sleduje návštěvník na dlouhé dřevotřískové, jako leporelo ohýbané stěně. V záhybech se občas skrývá videoprojekce stařičkého záznamu. První konceptualisté se však nejčastěji představují fotografiemi a kresbami, i když s papírem zacházejí velmi nekonvenčně.

Například třinecký umělec Karel Adamus, jenž experimentoval s poezií a například za chůze psal Pohyblivé básně, vystavuje "verše" vypalované do papíru hořící cigaretou a také své Orální básně, dva prázdné listy papíru, na jejichž spodním okraji je připsáno "Na tento papír jsem se díval" a "K tomuto papíru jsem hovořil".

Fotografie většinou zaznamenávají umělecké happeningy, například hudebníky s klasickými nástroji v bazénu během akce Roberta Cypricha a Milana Adamčiaka zvané Vodní hudba. Nebo přátelskou akci Zorky Ságlové jménem Házení míčů do Průhonického rybníku, případně introvertní hru J. H. Kocmana Touch Activity, při níž si autor načernil konečky prstů a potom fotografoval špinavé otisky na své tváři a předmětech, jichž se během dne dotkl.

Pár fotografií zachycuje i takzvané landartové, tedy do přírody umístěné práce Júlia Kollera. Nejslavnějšího slovenského konceptualistu však výstava nejvýrazněji představuje přímočaře proklamativními objekty. Například rohožkou, jejíž funkce se prudce změnila tím, že na ni napsal slovo Obraz − a následně také tím, že ji galerie opravdu vystavují.

Brněnská výstava je jedinečná nejen širokým záběrem, ale také snahou ukázat počátky českého konceptuálního umění jako rovnocenné vedle toho podstatně uznávanějšího slovenského.

"Na Slovensku byla konceptuální tvorbě věnovaná jen větší pozornost, což historicky vychází i z toho, že na rozdíl od České republiky je slovenské prostředí poměrně chudší na projevy první avantgardy. Snad proto se slovenskému konceptu badatelé začali věnovat dřív a dnes máme jeho podrobnější obraz," dodává kurátorka Jana Písaříková.