Slovensku se přímá volba vyplácí

Nejbližší srovnání, jak v různých zemích funguje přímo volený prezident, se nabízí na Slovensku, kde mají s výběrem hlavy státu o dost delší zkušenost než Češi. Zavedli si ji už v roce 1999, o třináct let dříve než Češi. Ještě předtím tehdy dominantní HZDS, vedené autoritativním Vladimírem Mečiarem, jako prvního prezidenta prosadilo nevýrazného Michaela Kováče, jenž se ale nakonec emancipoval do té míry, že čelil té nejhrubší diskreditaci a gangsterským metodám, včetně únosu syna. Aférou se zabývá slovenská justice dodnes, protože vyšetření a potrestání pachatelů dlouho bránily sporné amnestie vyhlášené Mečiarem.

Kováčův nástupce − první přímo volený slovenský prezident − Rudolf Schuster se do povědomí nijak výrazně nezapsal. Po něm následující Ivan Gašparovič získal prezidentské křeslo paradoxně v souboji s Mečiarem, jehož byl předtím dlouholetým spolupracovníkem. Ve volbě ho proti němu podpořily opoziční strany jako menší zlo. Všichni tři první slovenští prezidenti byli zvoleni díky podpoře politických stran. Tuto kontinuitu narušil až Andrej Kiska, současná hlava státu, který se překvapivě přihlásil do voleb v roce 2014 jako nezávislý kandidát. Samotná pověst úspěšného podnikatele a filantropa by ale ke zvolení nestačila. Důležité bylo, že se obklopil politicky zkušenými lidmi, a k jeho úspěchu přispěly i chyby favorita voleb, premiéra Roberta Fica. Voliči navíc chtěli změnu a Fico už byl "okoukaným" politikem.