Jak se zvučí koncertní sál? Janáčkovo kulturní centrum angažovalo špičkového akustika z Japonska

Když někdo navrhuje akustiku koncertních sálů, je to umění, nebo věda? "Velmi složitá otázka. Ale já na ni neznám odpověď," říká Yasuhisa Toyota.

Od jednoho z nejlepších světových akustiků jde o nečekané prohlášení. Ovšem kdo Toyotu pozná, zjistí, že je pro něj zcela typické. Muž, jenž získal celosvětové renomé prací na koncertních sálech Suntory Hall v Tokiu, Walt Disney Concert Hall v Los Angeles či nedávno otevřené Labské filharmonii v Hamburku, hovoří trochu jako zenový mistr. Trpělivě se laikům snaží vysvětlit své specifické řemeslo.

Alespoň to tak působilo předevčírem v Brně, kde Toyota podepsal smlouvu s představiteli města a firmou Brněnské komunikace na návrh akustiky nového koncertního sálu zvaného Janáčkovo kulturní centrum. Toyota na něm bude pracovat s polským architektem Tomaszem Koniorem, jenž navrhl oceňovanou koncertní budovu v Katovicích, a brněnským architektem Petrem Hrůšou. Sál, jenž má být novým domovem Filharmonie Brno, začne fungovat v sezoně 2020/2021.

Pětašedesátiletý Toyota se svému oboru začal věnovat zkraje, vystudoval akustiku na fakultě designu univerzity na japonském ostrově Kjúšú. "Při dospívání jsem poslouchal hodně klasické hudby, chvíli jsem dokonce hrál na hoboj. Nebyl jsem dost dobrý, aby se ze mě stal profesionál, přesto jsem doufal, že nějakým způsobem u muziky zůstanu," vysvětluje.

Po studiích nastoupil do poradenské firmy Nagata Acoustics, která vznikla roku 1971 a postupně se stala světovou jedničkou v návrzích akustiky koncertních sálů, divadel či sportovních hal.

Vzestup firmy souvisí s širší proměnou světa klasické hudby. S postupující globalizací přestaly orchestry soupeřit jen s tělesy ve své rodné zemi. Čím víc se snažily prosadit na globálním trhu, tím víc se jejich manažeři zajímali o to, v jakém prostředí orchestry hrají a jaké tam jsou zvukové podmínky.

Filharmonie Brno má v tomto ohledu co dohánět − zkouší v malém Besedním domě, kam se ani nevejde celý orchestr, a roky účinkovala v akusticky nevyhovujícím Janáčkově divadle. To je navíc nyní zavřené kvůli rekonstrukci.

Dokonce i ředitelka tělesa Marie Kučerová tak říká, že kdo chce slyšet, jak Filharmonie Brno zní doopravdy, měl by ji zažít třeba při turné po Německu.

To by se po dokončení Janáčkova kulturního centra mělo změnit − a naděje vzbuzují právě dosavadní výsledky Yasuhisy Toyoty a Tomasze Koniora. V polských Katovicích společně pracovali na nové koncertní síni pro 1800 diváků, která se otevřela před čtyřmi roky a kde dnes sídlí Polský národní rozhlasový symfonický orchestr.

Když na tuto zakázku Toyota vzpomíná, říká, že rozhodující pro úspěch byly dva prvky − práce s prostorem a volba materiálu. "Architekt může třeba říct, že se mu líbí určitý tvar stropu," říká Toyota a rukou do prostoru nakreslí lehce zakřivenou linku. "Pokud je to akusticky přijatelné, nebráním se. Jinak hledáme alternativu. Je-li ještě horší, snažíme se vymyslet zcela novou cestu," popisuje.

Stejně důležitá je prý shoda na tom, z čeho bude síň postavena. A nejde jen o materiál, který je vidět zvnějšku. Pro akustiku je často důležitější to, co se skrývá pod povrchem. "O vhodné kombinaci materiálu přemýšlíme prakticky neustále. Je to vše propojené," konstatuje Toyota.

Dokud se sál nezačne stavět, Toyota všechny návrhy zanáší do počítačového modelu, aby odhadl akustiku výsledné budovy. Když neexistuje vhodný materiál, klidně použije neozkoušený − například zdi Labské filharmonie v Hamburku pokryl speciální sádrovou a dřevovláknitou deskou, která má po povrchu mnoho prohlubní. Ty zajišťují, že se zvuk uvnitř správně rozléhá.

Toyota poznamenává, že podobná řešení je schopen vymyslet díky znalostem fyziky, matematiky a více než čtyřicetileté praxi v oboru.

Když je hala dostavěná, Toyota spoléhá na vlastní uši. Na pódiu prý zkouší dupat, v hledišti tleská. První zkoušky muzikantů poslouchá ze všech možných úhlů a míst. Ještě v této fázi může akustiku sálu zlepšit, například přidáním odrazových desek a panelů, případně zvuk v některých místech utlumit správně umístěnou zástěnou či oponou.

Cílem prý není, aby každý sál měl jedinečný zvuk − spíš aby vznikla neutrální akustika, v níž vyzní přednosti každého orchestru. "Řekněme, že budova vznikla a máme úžasnou akustiku. Ale kdo dirigoval? A co hráli a jak? Akustiku nemůžete správně posoudit, neberete-li v potaz to, co se odehrává na jevišti," říká a poznamenává, že jeho životní filozofií je inspirovat druhé, ne jim prostor ohraničovat a vymezovat.

Dlouze Toyota hovoří také o tom, co nazývá psychoakustikou. V podstatě je to označení pro případy, kdy v sále s nejlepší možnou akustikou mají dva lidé zcela rozdílný zážitek. "Hudba je umění, což její poslech komplikuje. Může se stát, že dva lidé slyší tentýž koncert, ale odnesou si z něj jiný dojem," varuje Toyota.

V případě Janáčkova kulturního centra si prý uvědomuje, jaká očekávání do něj vkládají brněnští posluchači i management orchestru. Filharmonie Brno avizuje, že chce postavit nejen nejlepší koncertní sál v České republice, ale rovnou takový, jenž by se vyjímal v regionu a kam by ochotně jezdili posluchači z Polska, Slovenska i Rakouska. "Je to vzrušující projekt a nebude snadný," uznává Toyota.

Při pondělním podpisu smlouvy střídavě hovořil jako filozof a inženýr. Když ale vyřídil vše, co bylo třeba, zjevně měl chuť už začít. "Vzhůru do práce," zvolal.