Každý z nás má důvody, proč miluje, či naopak nesnáší prezidenta Miloše Zemana. Co se těch prvních týče, mám o jeden malý důvod víc než vy. Pokud se tedy nejmenujete jako já.
Vysvětlím. Ale začnu oklikou, protože příští týden mám svátek. Jmenuji se Miloš. Je to jméno ohrožené vyhynutím. Sice se stále drží v první stovce nejoblíbenějších českých jmen, ale na předposlední, 99. pozici. Pravděpodobnost, že se člověk žijící v Česku jmenuje Miloš, je zhruba 1 ku 400. To není moc. V zaplněném sálu středně velkého pražského divadla byste tak mohli najít jednoho Miloše.
Minulý rok rodiče takto pojmenovali jen 20 chlapců, nejmíň od roku 1923. V roce 2016 jich bylo 23, rok předtím 27, ještě předtím 28 a v roce 2013, kdy byl zvolen současný prezident, dokonce 39. Ale jinak počet Milošů v podstatě setrvale klesá, s pár záchvěvy, od roku 1956. Tehdy jméno Miloš dostalo 771 novorozeňat. Krásný rok v těžké době!
Mám své jméno rád. Ale je to ten druh lásky, který chováme k lidem či věcem, jejichž druhy jsme se stali nedobrovolně, bez vlastní vůle. Rodiče mi jméno vybrali v roce 1968, kdy už vrchol popularity mělo za sebou, ale stále si drželo slušných 458 "kusů" ročně.
Proč ho zvolili? V rodině tradici nemělo. A kvůli Miloši Formanovi, jehož domácí sláva v té době vrcholila, to také nebylo. Prý rozhodlo, že Miloš byl podobný otcově jménu Milan, a táta za boha nechtěl, abych se jmenoval stejně jako on. Bál se, že se nám pak budou plést dopisy. ("Měl jsi vidět, jak se tvářil, když pak chodily dopisy M. Čermák," říkala mi škodolibě máma, když jsem se jí na to ptal.)
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
