Pátrání v dědově županu. Dvě nové knihy pro starší děti spojuje zájem o výtvarné umění

Absolutní tma uprostřed egyptské pyramidy by nahnala strach i staršímu cestovateli. Ale třináctiletý Julek, který se zajímá o entomologii a našel tajnou stezku skarabů, se tu cítí blaženě. K smrti jej vyděsí jen jeho vlastní batoh.

Dobrodružná kniha pro starší děti nazvaná Příručka mladého hledače od dramatičky a spisovatelky Evy Prchalové, bohatě ilustrovaná výtvarnicí Evou Koťátkovou, patří k tomu nejlepšímu, co v Česku poslední dobou vyšlo pro děti. Motiv hledání a výtvarné zázemí autorů jsou důležité také u další dětské knihy jménem Keška v galerii. Malovanou příručku angličtiny pro děti i rodiče napsala Lucie Poslušná, vydala ji Národní galerie v Praze. Oba tituly se nedávno objevily na pultech knihkupectví.

Příručka mladého hledače je detektivním pátráním jedináčka Julka po svém dědovi, který záhadně zmizel před dvaceti lety. K jeho smůle se zrovna dědeček ze všech příbuzných zdá být tím, s nímž by si Julek nejlépe rozuměl. Vnukovi po něm "zbyl" pokoj, který babička pietně zachovává v původním stavu. Julek sem rád chodí, pokaždé se navlékne do starého županu z dědovy skříně a potom se probírá všemi "poklady" na poličkách a v šuplících.

Nejraději má dědovy knihy, většinou encyklopedie hmyzu: "S překvapením zjistil, že ho nesmírně baví číst si o havěti, kterou převážná část lidstva touží vyhubit." Ani se nemusí naučit hmyzí řeči jako Jiřík v pohádce O Zlatovlásce. Když se jednoho dne rozhodne ztraceného dědu najít, bzučící stvoření začnou Julkovi ukazovat cestu. V pátrání, na jehož konci je něco trochu jiného, než čekal, chlapci pomáhají dva noví kamarádi.

Autorka knihy Eva Prchalová původně vystudovala herectví na brněnské JAMU, po několika angažmá v malých divadlech se ale "našla" v literární tvorbě. Dosud napsala osm divadelních her a tři knihy pro děti, u nichž vždy dbala na výraznou výtvarnou podobu.

První titul Hromnice aneb Příběh tajemné stopařky z roku 2011 ilustrovala Zuzana Seye. O dva roky později vyšla Cesta svatým Vít-ahem nominovaná na Magnesii Literu, na níž spolupracovala výtvarnice Lela Geislerová. Nejnovější titul z nakladatelství Paseka ilustrovala laureátka Ceny Jindřicha Chalupeckého a jedna z mezinárodně nejžádanějších českých výtvarnic Eva Koťátková.

"Záleželo mi na tom, aby ilustrace v Příručce mladého hledače měly svůj jazyk. Aby tedy jen neilustrovaly, ale knihu i svým způsobem interpretovaly. Aby nevnucovaly, ale vybízely k dalším představám, měly v sobě tajemství a také humor a aby čtenáře potěšily třeba i určitou odvahou," vypočítává spisovatelka důvody, proč oslovila Evu Koťátkovou. Osobně ji neznala, jen si vážila její práce.

Nemohla si vybrat lépe. Dlouhodobým tématem Evy Koťátkové jsou vzpomínky na dětství a s ním spojená nenápadná příkoří způsobená domácí výchovou, školou či jinými vlivy společnosti. Právě to je podprahovým tématem knihy. I když Koťátková dává vlastní témata stranou a soustřeďuje se na doplnění psaného slova, její dokreslované koláže, pro něž využívá staré fotky, nabízejí vlastní výklad. Jsou paralelním dějem, kterému nechybí vtip.

Příručku mladého hledače autorka psala s myšlenkou na své dvě děti. "Impulzem k napsání byla, jako už u mých předchozích knih pro děti, touha 'obývat' s mými syny kromě viditelného světa, ve kterém se pohybujeme, ještě i svět neviditelný, řekněme duševní. Při psaní se aktivuje zbytek dítěte, který ještě přežívá v mém nitru, a to je stav docela osvěžující. Zkušenosti, které zažívám jako matka a pozorovatelka onoho fantastického a nesmírně náročného období dětství a dozrávání, mám přirozenou, možná až nutkavou potřebu zpracovat a tím vše lépe pochopit, více se přiblížit a nakonec i něco nabídnout," vysvětluje autorka.

Psaní divadelní hry je prý úplně jiný druh práce. "Při psaní knih pro děti se nechávám strhnout fantazií, různě se ztrácím, bloudím, nechávám se překvapovat postavami a situacemi, které se nečekaně objevují, nekladu si žádné překážky, nerespektuji fyzikální zákony, neřídím se diktátem pravděpodobnosti. Psaní hry je jiná vnitřní dynamika. Jako vystudovaná herečka se nejprve stanu postavou události, kterou si pečlivě stvořím v mantinelech času a prostoru, a tam potom nechávám sebe i ostatní postavy jednat v mezích určité logiky," líčí svůj přístup autorka.

Její hry Ažura a Prší dříve uvedlo pražské Studio DVA, za text Závrať získala ocenění Hra roku v soutěži Alfréda Radoka.

Podobně jako Prchalové Příručka mladého hledače má neobyčejně vynalézavou obrazovou podobu také kniha Keška v galerii od Lucie Poslušné. Nelze říct, jestli převažuje jazyková stránka, nebo ta výtvarná, i když o jazyk by tu mělo jít především. Respektive o dva jazyky, neboť Keška je učebnicí angličtiny, spojenou s průvodcem po obrazové sbírce Národní galerie. A také s hledáním "kešky", neboť hrdinkou je devítiletá Kačka, pro svou zálibu v geocachingu přezdívaná Keška. Čtenáři s ní mohou pracovat na tajence, jejíž vyluštění vede ke skutečné tajné schránce − kešce ukryté v jednom z paláců pražské Národní galerie.

"Už několik let s vlastními dětmi docházím na dílny, které připravuje lektorské oddělení Národní galerie. Když mě napadlo spojit angličtinu s výtvarným uměním, obrátila jsem se nejprve sem," říká autorka několika učebnic Lucie Poslušná.

Vyřešila tím mimo jiné otázku autorských práv, protože anglická slovíčka a gramatické okruhy mohla navázat na umělecká díla ze sbírky Národní galerie. "Procházela jsem katalog sbírek a vybírala vhodné obrazy, grafiky, perokresby. Snažila jsem se, aby byla zastoupena různá výtvarná období i různé styly," dodává autorka, která spolupracovala s grafikem Tomášem Coufalem. Ten jejich společné nápady tlumočil ilustrátorce Andree Tachezy.

Společně vytvořili interaktivní příběh, v němž vedle dívky Kešky vystupuje i anglický chlapec John. Děti se dozvídají podrobnosti o deseti obrazech a čtenáři si při tom vynalézavě procvičují angličtinu, sami malují nebo zkouší jednoduché výtvarné techniky.

Slovníček má v knize podobu papírového mobilu, na němž se po vystřižení a slepení posunují ikony a zakrývají český nebo anglický výraz.

Kniha často nabádá také k brouzdání po internetu. Čtenář si najde stránku, kde se nachází audionahrávky k probíranému textu, ale občas se má podívat též na server londýnské National Gallery, kde se virtuálně setká nejen s dalším uměním, ale také s autentickou angličtinou.

"Nyní učím na vysoké škole, vidím, že jakmile těm mladým dospělým dám nějakou aktivitu, kde jsou zapojeny moderní technologie, rozjasní se jim tváře a jsou velmi spokojeni," říká o své metodě Lucie Poslušná. Ráda by, aby její výtvarně pojatá učebnice ukázala, že angličtina se dá učit i jinak než ve škole.

^{Příručku mladého hledače ilustrovala laureátka Ceny Jindřicha Chalupeckého a jedna z mezinárodně nejžádanějších českých výtvarnic Eva Koťátková. Repro: Nakladatelství Paseka}

^{Příručku mladého hledače ilustrovala laureátka Ceny Jindřicha Chalupeckého a jedna z mezinárodně nejžádanějších českých výtvarnic Eva Koťátková. Repro: Nakladatelství Paseka}