VŠE o... funkci prezidenta

Naše země má za sebou volební víkend, který skončil znovuzvolením Miloše Zemana. V této chvíli je důležité, aby se mediokracií rozdělená společnost znovu spojila, aby se zlepšila nálada občanů. Také je nutné v následujících pěti letech vysvětlit nepravdy související s výkonem prezidentského mandátu, kterých byl mediální prostor přesycen. V rámci diskusí bylo frekventovaně zmiňováno, že funkce prezidenta je čistě reprezentativní, že na samotnou hospodářskou politiku nemá zásadní vliv, že jeho úloha spočívá v kladení věnců a jmenování profesorů. Není to pravda.

Základní hospodářské politiky státu dělíme na měnovou a fiskální. Za fiskální politiku je zodpovědná vláda, za měnovou politiku v českém prostředí ČNB. Členy bankovní rady, včetně jejího guvernéra, jmenuje jen a jen prezident republiky. Toto jmenování je plně v kompetenci budoucího prezidenta. Pozice prezidenta je v měnové politice zdůrazněna i samotnou autonomií rozhodovacího procesu prezidenta, kdy na rozdíl od vlády, která musí následně získat pro svůj program většinu hlasů při projednávání v parlamentu, prezident nemusí diskutovat své rozhodnutí o jmenování členů bankovní rady s nikým.

Bankovní rada má sedm členů, kteří jsou jmenováni na šest let, čili prezident ve svém pětiletém mandátu vymění větší část bankovní rady za osoby, které v době jmenování s vysokou pravděpodobností mají podobný ekonomický názor jako on. Rozhodnutí o devizových intervencích z listopadu 2013 do dubna 2017, kdy ČNB nakoupila devizové rezervy přibližně v objemu 1,3 bilionu korun, bylo rozhodnutím nadpoloviční většiny sedmičlenné rady, která byla vybrána právě prezidentem. Prezident je tedy osobou, která je z velké části zodpovědná za směřování měnové politiky státu.

Stejně tak vliv prezidenta na potenciální přijetí eura není zanedbatelný. Prezident jmenuje předsedu vlády a ministry, kteří mají přímou politickou moc a odpovědnost při rozhodování o případném vstupu do eurozóny. Zároveň guvernér ČNB spolusignuje tuto žádost. Je samozřejmé, že aktivní prezident může výrazným způsobem ovlivnit i názory českých občanů na přijetí této měny.

Dále prezident jmenuje soudce Ústavního soudu, má možnost udělovat milost (ať už agraciace, nebo rehabilitace), podepisuje nebo vrací do Poslanecké sněmovny zákony, jmenuje a povyšuje generály, nemluvě o tom, že na mezinárodní úrovni zastupuje Českou republiku a v případě zahraničních návštěv z prezidentských republik je jeho pozice mimořádně významná. Prezidenta České republiky skutečně nelze považovat jen za někoho, kdo klade věnce. Jeho pozice je i v hospodářské politice státu mimořádně podstatná, nejen reprezentativní.