Pražský filharmonický sbor vystoupí v Rusku. Za nahrávku kantát Martinů je nominovaný na prestižní cenu

Natočit méně známé dílo českého autora zpravidla k úspěchu v zahraničí nestačí. I manažery Pražského filharmonického sboru proto překvapilo, když se minulý měsíc dozvěděli, že jejich nahrávka kantát Bohuslava Martinů získala nominaci na cenu BBC Music Magazine. "Nejvíc nás těší, že se jedná o samostatnou sborovou nahrávku, nikoliv o společné album s orchestrem," podotýká ředitelka Eva Sedláková.

Nominace na prestižní cenu je dalším, avšak zdaleka ne jediným důkazem o rostoucí prestiži sboru. Ten koncem týdne po třiceti letech navštíví Rusko, kde ho česká samostatné sborové vystoupení v Mariinském divadle, koncert s Petrohradskou filharmonií či v Moskvě s Velkým symfonickým orchestrem P. I. Čajkovského.

Další budou následovat v příštích sezonách, kdy Pražský filharmonický sbor zavítá na Velikonoční festival v Salcburku a v newyorské Carnegie Hall doprovodí Českou filharmonii pod taktovkou Semjona Byčkova.

S prvním českým tělesem bude sbor účinkovat také na třech nahrávkách pro zahraniční společnost Decca. A na obzoru jsou i další angažmá − vystoupení s Berlínskou či Mnichovskou filharmonií, s Izraelskými filharmoniky, koncerty na Beethovenfestu v Bonnu či na festivalu v Hongkongu.

Mohlo by se zdát, že Pražský filharmonický sbor zažívá nárazovou vlnu úspěchu. Ve skutečnosti jde o důsledek trpělivé, dlouholeté práce.

Sbor založený v polovině 30. let vede Eva Sedláková od roku 2011, kdy po nástupu do funkce začala měnit těleso zevnitř.

Manažer sboru Radim Dolanský jen vloni zhruba sedmdesátkrát sedl do letadla a na schůzkách v zahraničí jednal s promotéry i agenty. A sbormistr Lukáš Vasilek s pěvci pracuje na každé notě od první zkoušky po závěrečné vystoupení.

"Mívám extrémní nároky, ale domnívám se, že vedou ke slušným výsledkům," usmívá se Vasilek.

Příkladem budiž na cenu BBC nominovaná nahrávka kantát Bohuslava Martinů. Zrodila se ze schůzky s nedávno zesnulým Václavem Riedlbauchem, tedy někdejším ministrem kultury ve Fischerově vládě a rovněž dlouholetým ředitelem Nadace Bohuslava Martinů.

Pražský filharmonický sbor měl tehdy chuť něco natočit, Lukáš Vasilek zmínil kantáty Martinů a Riedlbauchovi se myšlenka natolik zalíbila, že pro natáčení slíbil sehnat peníze.

"Takřka okamžitě jsem zalitoval, že jsem to řekl. Byl jsem z té představy nervózní, kantáty Martinů nejsou snadné a nikdy předtím jsme se jim nevěnovali," připomíná Vasilek, že sbor měl zkušenost jen s jednou z kantát.

Začali se je tedy učit. V červnu 2014 v pražském Rudolfinu zazpívali čtyři kantáty, jež Martinů složil na básně Miloslava Bureše. Na podzim následujícího roku se sbor do Dvořákovy síně Rudolfina vrátil, aby kantáty natočil. Dodnes ovšem pěvci líčí, že nahrávání vůbec nebylo snadné − Vasilek je některé pasáže nutil opakovat třeba desetkrát. I to bylo málo. Když si sbormistr poslechl nahrané stopy, usoudil, že provedení stále něco chybí k dokonalosti. "Při natáčení opravdu nebývá snadné mě uspokojit, bohužel pro všechny kolem mě," uznává Vasilek.

Nakonec se tedy Pražský filharmonický sbor v Rudolfinu sešel ještě potřetí, na jaře 2016. Ani tentokrát Lukáš Vasilek nebyl zcela spokojen s výsledkem a dodnes tvrdí, že nahrávka mohla být lepší. Vydání už ale nešlo odkládat.

Album na pulty předloni v říjnu poslal Supraphon a záhy se o desce začalo hovořit − nejpozději když ji za nahrávku měsíce označily BBC Music Magazine a časopis Gramophone. Zvlášť jeho recenzent nešetřil chválou. "Neumím si představit, jak by tyto kantáty mohl někdo zazpívat či natočit lépe," uvedl ve svém textu.

Přesto i Lukáše Vasilka překvapilo, když teď nahrávka získala nominaci na cenu BBC Music Magazine.

"Nečekal jsem to, jde skutečně o českou záležitost. Myslel jsem, že někdo ze zahraničí ji nedokáže docenit," vysvětluje a hned dodává, že při vyhlašování cen 5. dubna rozhodně nebude sedět u telefonu a čekat na zprávu z Londýna, zda album uspělo. "Samozřejmě že jsem na něj hrdý. Ale byl to opravdu náročný projekt a už je za námi. Beru to jako naši poctu Martinů a nyní myslím na jiné projekty," konstatuje.

Tím nejbližším je turné do Ruska, kde Pražský filharmonický sbor koncem tohoto týdne čekají tři vystoupení. Ve velkém sálu Moskevské konzervatoře zazpívá Dvořákovo Stabat Mater, ve velkém sálu Petrohradské filharmonie pak Janáčkovu Glagolskou mši. Nejtěžší ale bude prostřední večer v Mariinském divadle, kde se uskuteční samostatný sborový koncert bez orchestru. Na programu jsou kantáty Martinů.

Pražané na svůj sbor mohou být po právu hrdí − dostat samostatné pozvání do Mariinského divadla, tedy do země, která je přesvědčena, že její sbory jsou nejlepší na světě, představuje mimořádný úspěch. Také nepřišel sám od sebe, jak vysvětluje manažer sboru Radim Dolanský.

"Když jsem poprvé přiletěl do Petrohradu a Moskvy, neznal jsem tam vůbec nikoho. Z první schůzky v Mariinském divadle jsem odcházel bez jakékoliv nabídky," líčí. "Byl jsem tak zklamaný, že jsem se tam ještě ten samý den vrátil a našel jsem někoho jiného, s kým jsem jednal," popisuje.

Mariinské divadlo nakonec o českou hudbu projevilo zájem − a rovnou chtělo takovou, kterou Rusové neznají. Dolanský tedy doporučil kantáty Martinů. Dnes už je koncert podle webových stránek divadla téměř vyprodaný.

Jiná angažmá Pražský filharmonický sbor získává díky vlivným přímluvcům. Sbor si například pochvaluje renomovaný dirigent Zubin Mehta, jenž ho několikrát přizval na vystoupení s Izraelskou filharmonií. Na festivalu v rakouském Bregenzu má Pražský filharmonický sbor rezidenční angažmá od roku 2010. A v letech 2018 a 2020 sbor vystoupí na prestižním německém festivalu Beethovenfest v Bonnu.

"Snažil jsem se s nimi jednat celé měsíce, ale neodpovídali mi na e-maily," vypráví Dolanský. "Nakonec jsem jejich dramaturga přiměl, aby přiletěl do Prahy a poslechl si naše provedení Honeggerova oratoria Král David. Na konci se ke mně přitočil a zeptal se, zda bychom ho nezazpívali v Bonnu roku 2020. Z opačné strany seděl ředitel Vlámského symfonického orchestru, a když tu nabídku zaslechl, domluvili jsme se, že Honeggera nejdřív uvedeme v Bonnu a pak s ním vyrazíme na turné v Belgii," líčí.

Teď je ale nejdůležitější udělat dojem v Rusku. Lukáš Vasilek kvůli tomu se sborem intenzivně zkouší už půldruhého týdne. Minulý týden z jedné takové zkoušky vyšel unavený a zjevně deprimovaný z výsledků českých prezidentských voleb, které patrně znamenají další utužování česko-ruských vztahů. "Politická situace v zemi mě znepokojuje. Ale jsme profesionálové a do Ruska jedeme reprezentovat českou hudbu. Vystoupení v Petrohradu je pro nás velmi prestižní," říká Vasilek.

A hudebně vzato se nemá čeho bát. Velký symfonický orchestr P. I. Čajkovského byl v Praze koncem roku, kdy s ním Pražský filharmonický sbor vystoupil, a dirigent Vladimir Fedosejev po koncertu nešetřil chválou. Kromě toho mají obě tělesa společné kořeny.

"My jsme slovanský národ, Rusové jsou slovanský národ. A myslím, že oni nás mají mnohem raději než momentálně my je. Nevidím, proč by to neskončilo úspěchem," dodává Lukáš Vasilek.

^{Při natáčení nebývá snadné mě uspokojit, bohužel pro všechny kolem mě, říká sbormistr Lukáš Vasilek. Foto: Petra Hajská}