Když zaměstnance šikanuje kolega nebo diskriminuje šéf, obvykle stojí před složitou otázkou, komu se s tímto problémem svěřit. Najít ve firmě nestranného pozorovatele, který má zároveň moc něco změnit, je často náročný úkol. Právě pro tyto případy společnosti zavádějí funkci firemního ombudsmana. Ten pomáhá zaměstnancům hájit jejich práva, řešit konflikty na pracovišti a další složité situace nejen v práci.

Interního ombudsmana má například Česká spořitelna nebo Česká pošta, které pro tuto roli zřídily samostatnou pracovní pozici. Řada společností si ale ochránce práv zaměstnanců najímá externě. Jde přitom o variantu, kterou volí především menší firmy.

Zásadní je, že ombudsman musí být nezávislý. Pokud je u společnosti zaměstnaný, tak jeho funkce stojí mimo organizační strukturu a přímo podléhá nejvyššímu vedení, ať už generálnímu řediteli nebo předsedovi představenstva. "Není ve firmě ani jako lobbista řadových pracovníků, ani jako donašeč ve službách vedení. Je vždy na straně společnosti a dobrého firemního ovzduší," říká Jana Benešová z Centra Kašpar, které působí jako metodická společnost pro firemní rozvoj.

Ochránce práv zaměstnanců má podle Benešové pro firmy jak praktický, tak symbolický význam. "Preventivně předchází střetům a nedorozuměním a řeší už nastalé problémy. Společnost zavedením této role zároveň ukazuje, že jí leží na srdci zájmy pracovníků, že si přeje jejich důvěru a je připravena vést s nimi dialog, a nikoliv zametat věci pod koberec. Nové generace Y a Z budou na trhu práce považovat přítomnost ombudsmana za klíčovou známku důvěryhodnosti svého zaměstnavatele," uvádí Benešová.

Ombudsmani řeší vyhoření i porušení práv

Zaměstnanci se na ombudsmana mohou obrátit například ve chvíli, kdy mají pocit, že na ně jejich vedoucí vyvíjí nepřiměřený psychický nebo jiný tlak, nedává jim dostatek informací nebo je diskriminuje. Stejně tak s ochráncem práv mohou řešit porušení pracovního práva nebo jiných pravidel či obavy o svou bezpečnost a zdraví. Probrat s ním mohou i témata jako stres a vyhoření, tíživou finanční situaci nebo i další problémy, které nesouvisí přímo s prací.

"Nejčastěji mě zaměstnanci žádají, abych jim pomohl vyřešit komunikační neshody mezi nimi a jejich nadřízeným. Obvykle se jedná o nevhodnou formu či způsob vyjadřování, necitlivou komunikaci bez špetky empatie či s absencí respektu a tolerance k názorům jiných lidí," popisuje Bohumil Fialka, interní ombudsman České spořitelny, která tuto roli zavedla už v roce 2004 jako první banka v Česku.

Podle Fialky pracovníci často oceňují už jen to, že si na ně někdo udělá čas a se zájmem je vyslechne. Vedle toho, že jim pomáhá řešit problémy, se také snaží na základě jejich stížností vylepšovat fungování firmy. "Bavíme se o věcech, které zaměstnance trápí, s cílem poučit se z chyb a diskutovat o možných způsobech řešení. Díky svým zjištěním mám možnost iniciovat změny v předpisech, postupech či parametrech produktů. Poslední dobou se na mě často obracejí i samotní manažeři s tím, že se chtějí umět zachovat právně i eticky správně. Posunul jsem se tedy i do role konzultační a pomáhám jim připravit se na situace, které mohou nastat," přibližuje Fialka.

Ombudsman může svým působením ve firmě nejen zefektivnit její řízení, ale také přispět k rozvoji firemní kultury. "Dokáže pomoci s problémy, jako je pokles motivace či nízká loajalita zaměstnanců, a v důsledku přispět k jejich větší spokojenosti a angažovanosti. Může tak mít zásadní vliv na snížení fluktuace a zvýšení celkové produktivity organizace," podotýká HR konzultant Petr Kmošek, kterého si společnosti najímají jako nezávislého ochránce práv svých zaměstnanců.

Zájem se zvyšuje, ale ochránců práv je pořád málo

Obliba těchto služeb v Česku podle něj neustále roste. Mimo jiné i proto, že firmy kvůli nízké nezaměstnanosti pociťují nedostatek kvalifikovaných pracovníků na trhu práce a snaží se udržet si stávající zaměstnance všemi možnými způsoby. "Mezi mými klienty jsou společnosti, které zajímá, jak se jejich zaměstnanci ve firmě cítí a jak jsou motivováni. Uvědomují si hodnotu svých lidí, protože vědí, že bez specialistů by se jejich organizace zastavila nebo zpomalila a nové by dnes hledali jen obtížně," líčí Kmošek.

I přes zvyšující se zájem je ale v Česku firem s interním ombudsmanem stále poskrovnu. Jedním z důvodů je, že se společnostem nechce vynakládat prostředky na pozici, kterou nutně nepotřebují. V případě, že je ochránce práv zaměstnancem firmy, je potřeba počítat nejméně s polovičním úvazkem. Pokud službu zajišťuje externí dodavatel, tak se cena za měsíční spolupráci pohybuje v řádech desítek tisíc korun. Částka se přitom liší podle frekvence docházení do společnosti.

"I když ombudsman představuje náklady navíc, tak se tato investice firmám vyplatí s ohledem na to, co dokáže zachránit. Může zabránit odchodům lidí, vyřešit procesní a organizační problémy nebo ochránit reputaci zaměstnanecké značky," říká Kmošek.

V Česku přitom existují i firmy, které v minulosti tuto funkci zavedly a následně ji zrušily. Důvodem většinou byly organizační změny nebo třeba fakt, že se ve společnosti nepodařilo najít nástupce odcházejícího ombudsmana. Ochránce práv zaměstnanců by totiž měl splňovat poměrně náročná kritéria.

"Především by to měl být člověk, který je nestranný, k němuž mají lidé důvěru a respektují jeho osobnost, postoje, názory i jeho samotného. Důležitá je i dobrá znalost vnitřního prostředí firmy, dobrá orientace v zákoníku práce a dalších právních předpisech a úzech. V neposlední řadě by mu neměl chybět selský rozum a nadhled," říká ombudsman Bohumil Fialka.