Film Tvář vody je fantasy romance o krásce a netvorovi z dob studené války, na Oscary ale nestačí

Mexický režisér Guillermo del Toro trpí láskou k příšerám. A v jeho filmech zase monstra často zahoří láskou k lidem. Nyní se to stalo tajemnému humanoidnímu obojživelníkovi z Amazonie, který se ve filmu Tvář vody zamiluje do němé uklízečky. Příběh jejich lásky si vysloužil 13 nominací na Oscary a zítra jej začnou promítat česká kina.

V jádru del Torovy tvorby stojí různé proměny hmoty či nelidského v lidské, ne náhodou se nedávná knižní publikace věnovaná jeho dílům jmenovala Film jako umění alchymie. Ale del Toro je též velký romantik a humanista. Uprostřed těch nejpopulárnějších žánrů jako fantasy, horor či akční superhrdinský film vypráví o jinakosti, bourání předsudků a o tom, že příšery jsou také jenom lidi.

V souvislosti s del Torovou novinkou se hodně hovoří o jeho nejoceňovanějším filmu Faunův labyrint. Oba snímky spojují fantasy romanci se závažným tématem ze skutečnosti, v případě Tváře vody s okolnostmi počínající studené války. Neboť zapovězená láska zde propuká uprostřed tajné americké laboratoře, kde v rukou vědců skončil záhadný tvor.

Ale přesnějším zrcadlovým protipólem Tváře vody je spíše dvojice komiksových filmů o superhrdinovi z pekla Hellboyovi. Především v druhé části Hellboy 2: Zlatá armáda režisér přetvořil dnešní nejpopulárnější hollywoodský žánr v romanci pro chlapce, metaforu dospívání a smutný příběh monstra, které objevuje lásku. Nyní podobné setkání "krásky a zvířete" vypráví pro změnu očima té krásky.

Tvář vody opět ukazuje del Tora jako kouzelníka s barvou − po předchozím hororu s všeříkajícím názvem Purpurový vrch je tentokrát dominantním odstínem nazelenalá stínohra vodní hmoty. Od úvodních slov vypravěče a prvních podvodních záběrů se odvíjí pohádka pro dospělého diváka a také pocta žánrům klasického Hollywoodu poloviny minulého století, kdy se příběh odehrává.

Melodrama o němé uklízečce Elise, která uprostřed vody našla netvora a rozumí si s ním i beze slov, se mísí s thrillerem − Sověti s Američany soupeří ve vědě coby největší mocenské disciplíně. Ale spíš než na pletichy dvou mocností del Toro klade důraz na příběhy těch, kdo v životě neměli tolik štěstí. Vypráví s až staromilskou průzračností starého Hollywoodu, jen rozšiřuje paletu hrdinů.

Jedinými společníky němé Elisy jsou vedle inteligentního i citlivého "netvora" postarší homosexuál ze sousedství a černošská kolegyně. Jenže tato humanistická óda na jinakost časem přestane dýchat životem.

Po siláckých scénách z laboratoře del Toro svou zelenkavou romanci vždy uklízí do bezpečí vodní náruče, ale navzdory neustálé přítomnosti jednoho z přírodních živlů jeho nový film živelnost poněkud postrádá. Připomíná snímky E. T. Mimozemšťan či Zachraňte Willyho − tedy další známé příběhy o porozumění lidí s "nelidmi" −, s tím rozdílem, že hrozivý prst studené války a melodramatický tón v divácích vyvolávají pocit, že tentokrát vše směřuje ke špatnému konci.

Přesto film v závěru několikrát překvapí, třeba vtipným i chytrým využitím muzikálového žánru, který se doposud objevoval jen na maličké obrazovce televizoru v pokoji Elisina souseda.

Jinak se ovšem del Torova pohádka − přestože obsahuje zázrak i "alchymistickou transmutaci", které lze tak často nalézt v jeho dílech − odehrává až příliš ve světě archetypů a jasných schémat. A film nezpestří ani objevování mezidruhové erotiky mezi Elisou a netvorem, byť následná debata s kolegyňkou o tom, jaké má obojživelný milenec "vybaveníčko", patří k nejživějším a nejpeprnějším částem snímku. Škoda že místo provokativních obrazů se odehrává ve znakové řeči.

Guillermo del Toro dokázal mnohem více překvapit v podceňovaném "spotřebním" žánru superhrdinského filmu, když v Hellboyovi na chlapecké milovníky komiksových bitek navalil nečekanou porci citů. Ve Tváři vody se zabydlel v konejšivé náruči vodní masy, kde je divákům dobře. Možná až příliš.

Tvář vody je dobrodružný i romantický snímek, který své bezesporu ušlechtilé a potřebné téma o menšinách všeho druhu vlévá do hlav publika za libozvučného zurčení. V žánru hollywoodských pohádek pro dospělé patří k těm chytřejším. Zručnost, znalost žánrů a schopnost vyhnout se kýči však je na oscarové ocenění málo. Letos jsou ve hře lepší kandidáti.