Život za zdí: U domu jim vyrostla protihluková zábrana, nedaleký důl ohrožuje jejich zdraví a snižuje cenu nemovitosti

Když se rodina Minaříkových blíží v automobilu k vesnici, slouží jim tahle objemná šedozelená konstrukce coby maják. "Tříletý syn, když ji vidí, vždycky volá, že už jsme doma," říká Kristýna Minaříková. Při jízdě po silnici, která spojuje severočeské Mariánské Radčice s Braňany, si skoro dvanáct metrů vysoké betonové protihlukové stěny nelze nevšimnout. Zato kilometry dlouhá jáma hnědouhelného velkolomu Bílina, který se rozprostírá na východ od Mariánských Radčic i blízkého Litvínova, zůstává skrytá za terénní vlnou.

Ještě pár let to tak zůstane. Mezitím se bagry dají do pohybu a hranice lomu se začne pomalu posouvat blíž. Z nynějšího asi kilometru a půl mezi prvními rodinnými domy a velkolomem zbude jen pět set metrů úzký pás. Severočeským dolům to umožňuje více než dva roky staré vládní rozhodnutí o prolomení limitů těžby právě na lomu Bílina. A asi dvě stovky metrů dlouhou zeď firma vloni postavila, aby rozhořčené lidi, kteří dlouho žili ve zpustlé vsi poznamenané odsunem Němců i rozvojem dolu, aspoň trochu uchlácholila.

Jenže zatímco ve vesnici je už dnes většina domů a chodníků opravených, jsou tu dvě úhledné hospody, kulturní dům, naděje na utlumení těžby, která lidem ukrojila velký kus přírody a
obtěžuje je hlukem a prachem, padla.