Vrať se do hrobu. Třetí filmová adaptace videohry Tomb Raider se příliš nepovedla

Nové filmové zpracování přelomové videohry Tomb Raider o návštěvách dávných hrobů je jako Starý zákon. Alespoň tedy v duchu známého skeče divadla Sklep, kde se na adresu Bible praví: "Čekáme na hrdinu, on stále nepřichází. A ta nová část je celá jenom o něm." O snímku Tomb Raider, který od včerejška hrají kina, to platí též. S tím rozdílem, že na "Nový zákon" si divák bude muset počkat do druhého dílu.

Aby bylo jasno, hrdinka Lara Croft je ve snímku přítomna od začátku. Jen to není ona známá copatá akční diva se dvěma pistolemi Heckler & Koch, která připomíná dobrodruha Indianu Jonese, ale obyčejná paličatá holka, co má hluboko do kapsy. Živí se jako poslíček, nemá ani na zaplacení v tělocvičně, kde trénuje. Tvůrci se tak rozhodli pokračovat v nejotravnějším současném hollywoodském trendu − místo plnohodnotného filmu nabídnout divákům jen první díl, tentokrát jakýsi prolog o zrození ikonické hrdinky.

Jelikož jde o adaptaci videohry, ten prolog musí být vyprávěn takřka jako návod. Hned v první scéně tak hrdinka trénuje smíšená bojová umění, o chvíli později se účastní honičky na kolech ulicemi města a v retrospektivách střílí z luku. Protože takové schopnosti se jistě časem budou hodit. A mezitím se tvůrci pokoušejí předstírat, že nejde jen o akční dobrodružství, ale také o příběh vztahu dívky k jejímu před sedmi lety zmizelému otci.

Lara by nemusela obracet každou korunu, kdyby tvrdohlavě neodmítala podepsat papír, že přebírá otcovy firmy a rodinné bohatství. Nechce však tím podpisem symbolicky stvrdit, že otec už nežije. Ale když se záhy dostane na stopu otcovy poslední dobrodružné výpravy, neváhá kvůli nákladům na cestu zastavit amulet, který je jedinou památkou na něj.

Norský režisér Roar Uthaug se pokouší dát videohernímu filmu civilní tón a vytvořit trochu obyčejnou, přesto sebevědomou a samostatnou hrdinku. A zároveň v druhé půli opožděně předstírat, že jde o dobrodružnou jízdu plnou střelby, pádů, mystických prvků, ohavné pralesní havěti a labyrintů ve skalách.

Herečka Alicia Vikanderová by mohla být lepší Lara Croft než Angelina Jolie, její předchůdkyně z prvních dvou pokusů o adaptaci této herní klasiky. Jenže své herecké schopnosti uplatňuje na špatném hrobě. Místo otce nalézá na dalekém japonském ostrově polovičního blázna, divák se jen těžko dojme, když vidí toto setkání po letech.

Celá zápletka má béčkové parametry, ale jako by se tvůrci styděli onu naivitu přiznat a užívat si pátrání po tajuplných relikviích a dobrodružné honičky. A když už přijdou, je to jen odvar z nápadně podobných akčních scén ze série o Indianovi Jonesovi, navíc se špatnými triky.

Každý díl Indiany Jonese začal úžasnou dynamickou a zároveň vtipnou akční scénou, Tomb Raider začne jen nepřehledně zblízka nasnímaným bojovým tréninkem. A po celou dobu pak snímek veškeré potenciální atrakce zadupává do země. Sympatické vedlejší postavy se dějem jen mihnou. Akční scény jsou bez nápadů, Lara předvede dva tři škrticí chvaty z džiu-džitsu a schopnost opakovaně viset nad propastí a nespadnout. Divák navíc neví, za čím se vlastně hrdinové a padouši na ostrově, kde má sídlit temná japonská bohyně, honí. Co by v tu chvíli dal za pořádného indianajonesovského nacistu, který hledá ničivou archu úmluvy. Jenže místní hrdinové a padouši své filmové vzory nikdy nedoženou.

Čekání na povedenou hollywoodskou adaptaci videohry se opět odkládá. A podobně jako v případech nedávných snímků Assassin's Creed či Warcraft dílo zabily přehnané ambice. Je to sice posun od dob, kdy videoherní filmy byly nesourodé béčkové patvary. Nyní jde o patvary, které zradily svou béčkovou náturu a odmítly být jenom zábavou. Nestaly se však ničím jiným.

S Larou Croft přichází další akční ženská hrdinka do nezdravě chlapáckého hollywoodského světa. Hrdinka, která nepotřebuje pistole a vnady, aby si získala pozornost diváků. Bohužel náhradou nic jiného nenabízí. Taková emancipace "na klíč", aby se vlk nažral a koza zůstala celá.

Když si Lara Croft v samém závěru splete vlasy do copu a prohlíží si se zálibou dvě obří pistole, nejen fanoušek videoher si řekne: No konečně. Ale už je pozdě. Kdo ví, zda na druhý díl bude někdo zvědav. Zda se tak Tomb Raider coby snímek o vykrádání hrobů příznačně nestane dílem, které celou ságu pohřbí dříve, než doopravdy začala.