Přišel, vyhrál, prohrál, odešel. K záchraně ČSSD neměl Sobotka předpoklady, přesto svou roli sehrál důstojně

V úterý 17. listopadu 2015 bylo opravdu škaredě. Od rána pršelo, teplota jen o málo překonala nulu, nebe svírala hustá šedá deka. Do ulic Prahy přesto vyrazily tisíce lidí. Jednak aby si připomněli 26. výročí pádu komunistického režimu, jednak aby vyjádřili nesouhlas s politikou prezidenta Miloše Zemana. Ten byl v centru metropole také − na Albertově řečnil po boku antimuslimských xenofobů v čele s Martinem Konvičkou a jeho hnutím Islám tu nechceme. Pár set metrů od něj vystoupil i tehdejší sociálnědemokratický premiér Bohuslav Sobotka. A u Hlávkovy koleje pronesl jeden z nejlepších proslovů své kariéry, možná vůbec nejlepší.

Tvrdě se vymezil vůči politikům, kteří parazitují na migrační krizi, zdůraznil, že za demokracii se musí bojovat, jasně se vyslovil pro české členství v EU a NATO. "Jakýkoliv autoritářský režim, jakákoliv izolace naší země mimo EU by totiž byly proti bytostným zájmům našeho národa. Znamenaly by hospodářský i sociální úpadek a zcela jistě i demontáž dnešní svobody a občanských práv. Odmítám, abychom dvacet šest let po sametové revoluci ztratili odvahu být demokraty. Strach a panika nesmí ovládnout naši mysl a naše srdce," řekl tehdy.

Jestliže se v prvních dvou letech Sobotkova premiérování zdálo, že jeho vztah s prezidentem se postupně uklidnil a oba muži si dokonce začali tykat, po listopadových událostech byl s usmiřováním konec. A vlastně i se Sobotkovou kariérou − od tohoto okamžiku, který expremiér ještě podpořil k Zemanovi velmi kritickým rozhovorem pro HN, bylo zjevné, že na Hradě má znovu nelítostného soupeře, který udělá cokoliv, aby jej zničil. V kombinaci s čím dál rozpínavějším a marketingově schopnějším Andrejem Babišem po jednom boku a nespokojenou sociální demokracií po druhém vznikla směs, kterou nešlo ustát. Zvlášť když jste uzavřený, tajnůstkářský politik, který svou kariéru vybudoval zčásti nikoliv zvládáním ostrých soubojů, ale tím, že většinu problémů buď vyseděl, nebo nechal vyhnít.