Stylizovaně zasmušilí. Do Prahy přijíždějí britští Editors a představí nové album Violence

Velkým pojmem jsou pro příznivce specificky britské rockové hudby The Editors. Skupina, která tento pátek vystoupí v pražské MeetFactory, obvykle bývá považována za pokračovatele novoromantických Joy Division nebo za jakési modernější U2.

Pětičlenná formace má na kontě dvě platinové desky a začátkem minulého měsíce vydala své šesté album nazvané Violence. To se stalo odrazovým můstkem k velkému turné, díky němuž teď Editors přijíždějí do Prahy.

Šňůra, během níž osloví značnou část evropského trhu, by mohla být dalším krokem v jejich stále se rozvíjející kariéře.

Přesto jsou již Editors zkušení. Sešli se před šestnácti roky v městečku Stoke-on-Trent, kde jednotliví členové studovali na univerzitě zdejšího hrabství Staffordshire. První roky jejich hudebního soužití jsou však spojeny spíš s velkým městem Birminghamem, kde pod různými názvy vystupovali po hospodách a klubech.

Po dvou letech boje o přežití získali první nahrávací kontrakt u nezávislé firmy Kitchenware. Byl to od ní dobrý tah − debutové album Editors z roku 2005 nazvané The Back Room obsahovalo spoustu atraktivních písní, sedm z jedenácti se stalo rozhlasovými singly. To je množství srovnatelné leda s již nežijícím Michaelem Jacksonem nebo podobnými superstar.

Už při prvním poslechu je jasné, proč Editors svým debutem tak zazářili. Navázali na výraznou linii melodického kytarového rocku britských kapel osmdesátých let. V jejich kořenech bylo cosi nenapodobitelně anglického, co lze na tamní scéně vystopovat už od dob Beatles.

Na druhou stranu atmosféra písní vyzařovala něco temného a ponurého, co britský rock pronásleduje už od konce punkové vlny. Hudební novináři nejčastěji srovnávali Editors s tehdy populární kapelou Interpol − přičemž se shodovali, že Editors jsou o třídu výš.

Samo o sobě bylo neobvyklé, že vkus kritiky a publika se na kapele shodl. Editors prodali půl milionu nosičů a zaznamenali drobný, avšak přijatelný ohlas také v několika zemích nakloněných britské scéně − v Belgii, Nizozemsku nebo Irsku. I následující desky pak ukázaly, že Editors patří mezi rostoucí počet formací, jež jsou svou stylizovanou zasmušilostí možná až příliš britské.

V roce 2007 byli za své druhé album nominováni na prestižní ceny Brit Awards. Zároveň však začali uvažovat o změně zvuku. Spíše poprockový kytarový sound obohatili větším důrazem na klávesy a elektroniku.

Měli k tomu předpoklady − čtyři z pěti zakládajících členů na univerzitě studovali obor hudební technologie, a jako producenta nyní navíc angažovali Marka Ellise, pod přezdívkou Flood známého z práce pro elektronicky laděné soubory Depeche Mode nebo Erasure.

Výsledkem bylo roku 2009 diskutabilní album In This Light And On This Evening. Sice popudilo část fanoušků, na druhou stranu ale přivábilo mnoho nových. A poprvé Editors s touto deskou ve velkém zabodovali i mimo britské ostrovy.

Ukázalo se, že nový sound má širší potenciál a že tímto směrem se vyplatí jít i za cenu ztráty ortodoxnějšího domácího publika.

Dle jednoho, možná až přehnaného výroku anglického tisku jsou Editors po Arctic Monkeys druhou nejvýznamnější anglickou kapelou nového století. Jejich poslední, teprve měsíc stará deska Violence, která soubor ještě víc posunula k elektronickému zvuku, ten názor spíš potvrzuje. Navíc se zdá, že zpěvák Tom Smith na albu našel svou definitivní parketu v podobě romantického, lehce tragického projevu.

"Nemyslím, že bych měl být smutný, když píšu smutné písně. Každý člověk má nějakou temnou stránku," definuje svůj přístup k celkové stylizaci kapely.

Bez Smithovy schopnosti až herecky podávat sdělení písní Editors a hlavně bez jeho obrovského, na rockera nebývalého hlasového rozsahu i dokonalé vokální techniky by kapely bylo jen půl.