Odkládaná ekologie

Ekologie patří v Evropské unii mezi stěžejní témata už pěknou řádku let a za tu dobu se toho pro ni také hodně udělalo. Problémem však je, že mnoho z řešení je pouze polovičatých, odkládajících ekologické dopady na později, kdy snad technologie povedou k lepším a efektivnějším řešením, nebo, a to je horší, jen do jiných oblastí.

Typickým příkladem přemisťování ekologické zátěže je elektromobilita. Jistě, mnohá města už úpěnlivě volají po úlevě od znečištění, a proto se chytají vizí bezemisního provozu vozidel, která budou navíc dobíjena z obnovitelných zdrojů. Jenže současná Evropa není schopna vyrábět dostatek ekologické energie ani pro současnou potřebu a masové rozšíření elektromobilů spotřebu ještě podstatně navýší. Je hezké se domnívat, že svá vozidla budeme dobíjet čistě z čisté energie, ale reálné potřeby provozu si vynutí něco jiného. Zvýšenou spotřebu pak pokryjí jaderné, plynové, či hůře uhelné elektrárny, jejichž exhalace lze sice kontrolovat a redukovat snáze a účinněji než u automobilů, přesto však zůstávají jistou ekologickou zátěží v místě provozu nebo skladování odpadu.

Jak navíc ukazuje aktuální studie agentury Environmental Progress, časovanou bombou jsou i současné solární elektrárny. Ne že by šlo o horkou novinku, na neekologičnost a energetickou nerentabilitu solárních elektráren upozorňují mnozí prakticky od počátku. Studie je spíše připomenutím, že jsme ani přes velký technologický pokrok ke stoprocentní ekologizaci nedospěli.

Aby nedošlo k mýlce, nejsem proti elektromobilitě, CNG, biopalivům ani solárním či větrným elektrárnám, naopak! Chci spíše apelovat na to, že i ony mají stále svá nezanedbatelná negativa. A poněkud mě mrzí, že my lidé jsme nepoučitelní. Už sice víme, že těžba žádné suroviny není nevyčerpatelná, víme také, že nemůžeme donekonečna produkovat odpad, který zahrneme pod zem nebo ho naházíme do řek, moří a oceánů, že nemůžeme neustále vypouštět cokoliv do ovzduší s pocitem, že se to bez následků rozptýlí. Víme také, že elektroniku nebo třeba jadernou elektrárnu bude jednou třeba rozebrat a ekologicky zlikvidovat, a máme pro to vytvořené systémy odkládání prostředků na tyto procesy... Jenže u takzvaně pokrokových technologií, jakými jsou solární panely nebo lithiové akumulátory, které jsou rovněž časovanou bombou, na to zatím v dostatečné míře nemyslíme.

Jistou naději ve střednědobém horizontu nabízí bezemisní vodíkové články. Jestli se však v praxi prosadí i jejich zcela bezemisní výroba, lze však zatím jen spekulovat. I ona bude vyžadovat značné množství energie, kterou bude nutné někde vyrobit, byť třeba v oněch kritizovaných solárních panelech. Dělat ekologii zkrátka není jednoduché a bez kompromisů se zatím neobejdeme. Určitě to však má smysl. Jen bychom u toho měli všichni více přemýšlet, a to jak energetici, tak ekologové, a hledat skutečně nejefektivnější řešení bez zbytečného opakování chyb.