Editorial

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

díky své profesi a zaměření jsem měla příležitost projít desítky kancelářských budov, které realitní agenti zařazují do škatulky "moderní" a "třídy A". Od stavební jámy přes hrubou stavbu až po kolaudaci budovy a hotové kanceláře. Odborná veřejnost snad promine, ale pokud pominu lokalitu a vnější vzhled, uvnitř jsou si tyto novostavby svým způsobem většinou podobné. Recepce − dříve úspornější a menší, dnes častěji rozšafně velkorysejší. Nová administrativní centra nemají žádná hluchá zákoutí, veškerý prostor je efektivně využitý do posledního metru… Investory chápu, protože sama nemám ráda zbytečnosti a plýtvání. Sterilnost nových kancelářských budov je nejsilnější, než se jejich rozlehlá patra vybaví nábytkem a rozdělí příčkami. Do pater novostaveb lze lépe vměstnat desítky stolů a stovky židlí než do starších budov. Teprve pak přijde na řadu invence v podobě rozčlenění interiéru a jeho zařízení a prostor získá jakýsi punc firemní kultury.

Novostavby mají oproti starším budovám nesporné výhody. My jsme se ale tentokrát zaměřili na kanceláře s historií, řemeslnou kvalitou, s duchem minulé doby. Takové, které už na dnešní dobu mohou postrádat na praktičnosti a pohodlí. To nic nemění na tom, že je stále upřednostňují úspěšné firmy. Mimochodem, i naše redakce sedí v bývalé tovární hale, prostoru, který většinu návštěv na první pohled ohromí.