Jiná realita Julie Hrstkové: Sama na cestách aneb co v průvodcích chybí

Máme za sebou půlku prázdnin, úpal a úžeh z horka a také první cestovatelské zážitky. V turistickém koutku našich domácností přibyly další potřebné předměty typu koženého bičíku vkusně ozdobeného králičí pacičkou, jejichž přítomnost nám bude po mnoho dalších let připomínat další úžasný zásek v naší bohaté cestovatelské historii.

Na mnohé z nás ale dovolená teprve čeká. A protože podle posledních údajů Českého statistického úřadu cestují o něco více ženy než muži (ze 4,9 milionu lidí, kteří loni vyjeli na zahraniční dovolenou, bylo 2,599 milionu žen), a podle průzkumu Booking.com si dokonce 65 procent Američanek vyráží odpočinout bez partnera, budeme se věnovat specifikům ženské turistiky.

České ministerstvo zahraničí sice nevydává žádná upozornění určená výhradně ženám, podíváme se ale na to, co cestovatelkám radí americká administrativa. A zkusíme to převést do české praxe.

Vhodné oblečení

Základem dobrého výletu je vhodné oblečení. Podle Američanů by si cestovatelky měly uvědomit, že oblečení, které bez mrknutí oka na ženách akceptují třeba Mexičané, může v zemích Perského zálivu vyvolat revoluci. A je tedy vhodné se mu vyhnout, protože jakákoliv další vzpoura či povstání kdekoliv na světě by byly nežádoucí a mohly by stát spoustu peněz, o životech ani nemluvě.

Žena by se podle dobře míněných rad měla také ujistit, do jaké klimatické zóny vlastně cestuje. Jakkoliv je norkový kožich vhodným doplňkem takřka ke všemu, například v Karibiku jej neužijete ani v prostorech s dostatečně výkonnou klimatizací.

Češi obecně se k oblékání ovšem staví pragmaticky a ani Češky kožichy nepreferují, takže nemusí řešit, zda se jim vejde do předpisově minimalistického kabinového zavazadla. Dlouhodobě u nich při cestách vládne outdoorový outfit.

Nic proti pohodlnému oblečení. Platí ovšem, že na většinu turistických destinací světa lze dojít v čemkoliv a tam, kde by to vyžadovalo příliš mnoho úsilí, lze dojet autem či doletět vrtulníkem. Outdoorové oblečení v zemích, jejichž obyvatelstvo již nesdílí přesvědčení, že boty sestávají z gumy a provázků, přináší stejnou reakci, jako kdyby si člověk dal na čelo razítko s nápisem "jsem turista a akceptuji jakoukoliv přirážku".

V městech různých částí světa, která si potrpí na eleganci, pak v outdooru nepouští nejen do divadla, ale ani do většiny slušných restaurací.