Amerika Daniela Anýže: Putinův hon na amerického velvyslance

V polovině března 2012 seděl americký velvyslanec v Rusku Michael McFaul ve své moskevské rezidenci u počítače a nevěřícně hleděl na obrazovku. Vladimir Putin právě vyhrál prezidentské volby, aby se po čtyřleté přestávce, kdy zemi formálně vedl Dmitrij Medveděv, oficiálně vrátil do prezidentského úřadu, který předtím zastával už v letech 2000 až 2008.

McFaul nebyl překvapen Putinovým vítězstvím, ale nechápavě sledoval dění na svém twitterovém účtu @MichaelMcFaul. Velmi kritické vzkazy na něm negativně komentovaly Putina a celý volební proces. Malý, ale zcela zásadní rozdíl byl ovšem v tom, že nešlo o McFaulův pravý účet, ale o falešný, kde jméno McFaul bylo v posledním písmenu napsáno s velkým "L", místo malého "l".

Trvalo jen pár hodin, než ambasáda vydala dementi, ale podvodný trik už splnil účel. Nejen moskevská média, ale i zástupci vlády mezitím McFaula osočili, že intervenuje do ruské vnitřní politiky a útočí na nově zvoleného prezidenta.

Reakce médií nebyla pro McFaula ničím novým. Ve své vzpomínkové knize Od studené války k horkému míru, která vyšla před dvěma týdny v USA, McFaul píše, že od prvního okamžiku, kdy do Moskvy v polovině ledna 2012 dorazil jako nový velvyslanec USA, mu ruská média přidělila cejch revolucionáře.

Podle nich byl skrytým agentem, který do Ruska přišel zrežírovat další "barevnou revoluci", jako předtím byly "růžová" v roce 2003 v Gruzii nebo "oranžová" o rok později na Ukrajině. Revoluci, která je zároveň nejhorší noční můrou Vladimira Putina.

"Z Washingtonu jsem odjížděl jako pan Reset, do Moskvy jsem dorazil jako pan Revolucionář," upozorňuje McFaul ve své knize na velký paradox. V Bílém domě Baracka Obamy, ke kterému přišel jako expert na Rusko už na začátku jeho předvolební kampaně v roce 2007, vedl evropskou sekci Rady pro národní bezpečnost a byl hlavním architektem "resetu". Tedy nejen pokusu, ale faktického dočasného zlepšení vztahů mezi USA a Ruskem: Obama s tehdejším ruským prezidentem Medveděvem v roce 2010 uzavřeli dohodu Nový start o omezení strategických jaderných zbraní.

V pana Revolucionáře se McFaul začal měnit ve chvíli, kdy Putin v září 2011 oznámil, že se bude znovu ucházet o prezidentský úřad. Z Moskvy od Medveděva "přišlo ujištění o kontinuitě ruské politiky". "Já osobně jsem byl ale mnohem skeptičtější," píše v knize McFaul. A nemýlil se.

Putin, vyplašený demonstracemi po ruských parlamentních volbách, kdy jeho strana Jednotné Rusko v prosinci 2011 získala mnohem méně, než očekával, a navíc si musela pomoct podvody, hledal zdůvodnění občanského vzdoru. A obvinil USA, jmenovitě tehdejší šéfku diplomacie Hillary Clintonovou a celé americké ministerstvo zahraničí a ostatní z podněcování opozičních živlů.

"V Praze (kde byl McFaul na jaře 2010 u podpisu dohody Nový start) jsem byl autorem resetu," píše McFaul. "V Moskvě jsem se ale stal osobním nepřítelem Vladimira Putina."

Letitá nevraživost

Potvrzením jeho slov a zároveň dalším paradoxem jeho příběhu je, že minulý týden to byl sám Putin, kdo na summitu s americkým prezidentem Donaldem Trumpem v Helsinkách udělal (i když asi nechtěně) McFaulově knize reklamu.

To když se ukázalo, že Trumpovi předal seznam Američanů, které by Moskva ráda vyslechla. Je mezi nimi i Michael McFaul, což dokládá, jak moc Putinovi stále leží v žaludku. A je třeba říct, že ze svého autoritářského pohledu lídra pevné pěsti a bývalého důstojníka KGB k tomu má Putin dobré důvody. V desetiletích před nástupem do americké administrativy McFaul působil jako expert na Rusko nejen v akademické sféře, ale aktivně se podílel na podpoře demokracie přímo v Rusku.

S Putinem se osobně setkal na jaře 1991 ještě v tehdejším Leningradě (dnes Petrohradě), když jako zástupce americké neziskovky National Democratic Institute pořádal pro tamní radnici semináře o "demokratickém vládnutí". Putin byl tehdy náměstkem starosty a pomáhal s organizací seminářů.

"Vystupoval úřednicky, zakřiknutě, nezaujatě," vzpomíná McFaul. Ale i kdyby si ho Putin z jejich prvního setkání nepamatoval, McFaul mu nabídl řadu dalších příležitostí, aby si jeho jméno vštípil do paměti. Ve své publikační činnosti varoval před Putinem daleko dříve, než si ostatní uvědomili, kam jeho styl vládnutí směřuje.