Jak vyhraje Rusko? Takto vypadá reálný scénář, v němž slabá Moskva rozloží silné NATO

Ruská plnohodnotná invaze se ještě chystala a většina západních analytiků si myslela, že Ukrajina nemá šanci, když dva bývalí vysoce postavení američtí generálové a přední francouzský stratég vydali v roce 2021 knihu Budoucí válka a obrana Evropy. Předvídali v ní ruský útok na východním křídle aliance na Evropu, která – v jejich pojetí – má dostatek vojáků, zbraní i moderních dopravních prostředků, jako jsou rychlovlaky hlídané drony, kterými se dopravují západní posily na východní bojiště.

Podmínkou úspěšné obrany byly v jejich očích investice do infrastruktury a do techniky, stejně jako do nových vojáků. Kdyby tahle podmínka nebyla splněna, vzroste podle nich možnost použití jaderných zbraní. „Nebezpečí je, že pokud by evropské síly byly buď příliš slabé, nebo příliš pomalé, nebo by americké jednotky byly zaměstnané jinde, sníží se práh pro použití jaderných zbraní v evropské válce,“ vysvětlovali John Allen, bývalý velitel jednotek NATO v Afghánistánu, Ben Hodges, bývalý velitel amerických jednotek v Evropě, a Julian Lindley-French v jednom z prvních pokusů, jak široké veřejnosti představit možný scénář vývoje konfliktu v Evropě – a vysvětlit, co je potřeba udělat pro jeho odvrácení.

Mezitím se situace v Evropě změnila k horšímu. Jejich kniha vyšla na konci prvního mandátu Donalda Trumpa, který hrozil odchodem z NATO, a v době, kdy se u hranic s Ukrajinou začaly hromadit ruské jednotky určené pro pozdější invazi. Od té doby se podobných scénářů načrtlo mnoho, protože ruská invaze na Ukrajinu zrychlila vývoj mezinárodních vztahů i válečné technologie a především strategického uvažování o tom, co je a co není možné.

Některé scénáře dostaly podobu podcastů. Britská série Wargame, simulující ruský útok na Velkou Británii a rozklad NATO v čase, kdy ve Washingtonu sedí izolacionistický prezident, inspirovala i českou obdobu. A český čtenář nyní dostává do rukou další důležitý díl skládačky, protože vznikl v Německu a týká se německého přemýšlení o nejvážnější situaci v Evropě od druhé světové války.

Profesor Univerzity bundeswehru Carlo Masala sepsal útlou knížečku s podobným scénářem, který předpokládá třeba i britský podcast Wargame: Amerika se uzavře do sebe, Evropa přestane podporovat Ukrajinu a Rusko, třebaže vyčerpané válkou, se pokusí omezeným útokem na východním křídle rozložit nejdůležitější součást Severoatlantické aliance – tedy politickou jednotu. Rusové zariskují s vědomím, že když Západ ukáže sílu, tak se stáhnou. Západní demokracie, oslabené zevnitř vlnou nacionalismu a populismu, ale Kremlu ustoupí – a aliance se de facto zhroutí, aniž by Moskva musela obsadit více než několik kilometrů čtverečních území jednoho jejího členského státu.

Už jen překlad názvu knihy, která se v Německu stala bestsellerem a vychází z řady scénářů válečných her, které provozují západní armádní experti a think-tanky, může naznačovat, jak člověk situaci popsanou v knize vidí. Český vydavatel ji přeložil jako „Když vyhraje Rusko. Možný scénář“, což naznačuje jistou míru optimismu, že jde o popsání jedné z možných variant, které se dá ještě vyhnout.

Realisté – či pesimisté – by ji přeložili spíš „Až vyhraje Rusko. Možný scénář“, protože naznačuje nejen, jak k efektivní porážce NATO bez války dojde, ale také jak se změní svět a hlavně bezpečnostní architektura Evropy poté, co si Rusové ve spolupráci s Číňany prosadí svou.

Rozhovor

Německé tajné služby varují, že Rusko může zaútočit do dvou let. Proč sociální demokraté potopili návrh vojenské služby?

16. 10. 2025 ▪ 5 min. čtení

Carlo Masala, který přijede o scénářích dalšího vývoje debatovat s odborníky i do Prahy, patří k čelným německým analytikům situace na východě Evropy a kritizuje pomalou a nedostatečnou evropskou i německou pomoc bojující Ukrajině. Situaci na Ukrajině a v Rusku velmi dobře zná, a proto do scénáře zahrnul výborný popis vnitřního rozkladu ukrajinské politiky a případný geniální tah současného prezidenta Vladimira Putina, který ustoupí do pozadí a nechá zvolit hlavou státu neznámého ekonomického aparátčíka. To v mezinárodních vztazích a vyjednávání umožní Moskvě rozehrát úplně jinou diplomatickou hru a obalamutit spojence i nepřátele.

Masala do velké míry vychází ze stále přežívajícího pocitu části německé politické a byznysové elity, že je pořád nějaká možnost vrátit se ve vztahu k Rusku k situaci před napadením Ukrajiny. Rusko ve scénáři projeví svoji pověstnou kreativitu, pomocí které naprosto zaskočí Západ, konzumovaný vlastními domácími politickými, ekonomickými a sociálními problémy, a část evropských elit tak dojde k závěru, že s novým vládcem Kremlu je možné se nějak domluvit.

Na malé ploše je v knize popsána metoda reflexivní kontroly, vyvinutá ještě sovětskými tajnými službami: protivník bude dělat to, co chceme my, a ještě si bude myslet, že na to přišel sám. Masala v knize prokazuje znalost ruského taktického i strategického myšlení, která obvykle lidem ze Západu chybí.

Na omezené akci proti NATO je ukázáno, jak vysoké riziko ve srovnání s demokratickými lídry jsou ochotni ruští vůdci podstoupit, aby za relativně malých materiálních nákladů dosáhli maximálního cíle. Jinými slovy, Moskva proti sobě rozehraje různé spojence uvnitř NATO, které by v případě jeho politické jednoty nebyla schopna porazit. A na pár stránkách je vlastně vysvětleno, že slavný článek pět Washingtonské smlouvy je k ničemu, když za ním není hlavně americká politická vůle.

Mezi západními analytiky všeobecně převládá názor, že Rusko se pokusí alianci rozložit prostřednictvím nějakého útoku na pobaltské státy. V případě Masaly je nástrojem ruská menšina v Estonsku. Je potom otázka, jakou politiku mají v této napjaté době vést pobaltské státy, kterým by v případě útoku šlo o fyzické přežití. Kupříkladu Lotyši nyní přístup vůči ruské menšině zpřísnili, což podle některých názorů není nejšťastnější řešení a může právě posloužit jako případný důvod pro ruskou operaci.

Mnoho situací je v knize jen hrubě načrtnuto a chtělo by víc rozehrát, aby lidé s menší politickou či vojenskou fantazií pochopili, jaké kroky mohou vést k jakým důsledkům. Mnoho historického nebo aktuálního kontextu zůstává v pozadí a třeba chybí detailní popis dynamiky vztahu Ruska a Číny, který v popsaném scénáři hraje důležitou roli.

V doslovu pak Masala vysvětluje, že hlavním problémem vztahu Západu k Ukrajině, který může vyústit v ruské vítězství nad NATO, je fakt, že západní demokracie nemají jasnou strategii, jak podporovat Ukrajinu a k jakému cíli vést její boj s Ruskem.

Západní lídři se podle Masaly nechávají vydírat ruskými výhrůžkami ohledně použití jaderných zbraní. „Musíme si být vědomi násilného psychologického mechanismu, který je s takovou hrozbou použití jaderných zbraní spojený – a faktu, že Rusko je používá vědomě a takticky,“ zdůrazňuje Masala.

A vzhledem k tomu, co se odehrává v USA, je podle něj jedinou možností, kterou Evropa pořád má, aby zabránila popsanému scénáři, překonat „únavu“ z války v západních zemích, kterou Moskva skvěle využívá ve svůj prospěch, a uvědomit si, že Rusko tu jako hrozba bude dlouho a je potřeba se připravit na její odstrašení nebo odražení bez pomoci Spojených států.

Základem úspěšné obrany ale nejsou silné armády, nýbrž společnost, která bude odolná vůči ruské hybridní a informační válce, jež cíleně podkopává demokracii. Když nebudou odolné společnosti, nebudou odolní ani politici, ani armády.