Muž na hraně nemožného: Před lety se zdálo, že kariéra Toma Cruise je u konce. Záchranou mu byla role, kde si utahoval sám ze sebe a Hollywoodu

Tom Cruise šplhající po lesklém povrchu nejvyšší budovy světa, dubajského mrakodrapu Burdž Chalífa, už patří k ikonickým obrazům Hollywoodu, podobně jako třeba komik Buster Keaton nehnutě stojící pod padajícím domem. Zřejmě nejriskantnější kaskadérský kousek v historii, který byl součástí čtvrtého dílu filmové ságy Mission: Impossible, tehdy padesátiletý Cruise provedl sám, bez jištění bezpečnostních sítí či pomoci dvojníků. Milovník hazardních činů tak vytvořil jeden z nejzávratnějších a nejopojnějších záběrů v dějinách akční kinematografie. Pro Toma Cruise, jehož nejnovější film Mission: Impossible − Fallout od čtvrtka promítají česká kina, ale tato scéna měla i hlubší symbolický rozměr.

V roce 2006 se zdálo, že kariéra jedné z největších hvězd Hollywoodu skončila. Po čtrnácti letech služby se studio Paramount zřeklo Cruise poté, co se veřejně přihlásil ke scientologické víře. Herec, který v té době propagoval Spielbergovo sci-fi Válka světů, se náhle ocitl v pozici padlé modly a s ním také série, v níž od roku 1996 udivoval svou kaskadérskou odvahou.

Mission: Impossible vycházela z televizní předlohy, ale koženou podívanou z přelomu 60. a 70. let − zapsala se především hudbou od Lala Schifrina − vyměnila napřed za moderní špionský thriller v režii Briana de Palmy a posléze za přímočarý akční film pod vedením hongkongské legendy Johna Wooa. Cruisova tvář, zaručený recept na kasovní úspěch, se stala poznávacím znamením snímku − podobně jako legendární scéna z prvního dílu, v níž Cruise gymnasticky visí centimetry nad podlahou v centrále CIA a zoufale se snaží dotykem nespustit alarm.

První i druhý díl Mission: Impossible si komerčně vzato vedly skvěle, celosvětově utržily 457 a 546 milionů dolarů, ani to však neumenšilo Cruisův následný pád.

"Ačkoli ho osobně máme rádi, myslíme si, že by bylo špatné obnovit mu smlouvu. Jeho nedávné chování je pro Paramount nepřijatelné," prohlásil jeden z představitelů studia roku 2006 bezprostředně po hercově scientologickém "coming-outu".

A publikum jako by mu dávalo za pravdu.

Ještě téhož roku měla premiéru třetí Mission: Impossible, která se pokusila překonat rozpačité dojmy z druhého dílu režiséra Johna Wooa výrazně dospělejším tónem, návratem k žánru špionského thrilleru − a samozřejmě scénami s Cruisem, který skáče do závratné, byť digitálně dotvořené, propasti šanghajských mrakodrapů a opakuje svůj slavný pád na laně, tentokrát ve vatikánských kulisách. Jenže tržby byly výrazně nižší, už jen 397 milionů dolarů, a Cruise se na dalších pět let uchýlil k méně okázalým dramatickým titulům jako Valkýra nebo Hrdinové a zbabělci.

Záchranným lanem se mu paradoxně stala role, v níž si utahoval ze sebe a obecně také z hollywoodských pohlavárů. V komedii Bena Stillera nazvané Tropická bouře Cruise ztvárnil k nepoznání namaskovaného, tlustého a plešatého filmového producenta. Fanoušci byli nadšení, herec získal nominaci na Zlatý glóbus a především přesvědčil studio, aby se mohl vrátit ke své osudové misi. Neměl to však být triumfální comeback, spíše pomyslné předání taktovky.