Srpnová invaze vedená vojsky Sovětského svazu nebyla zdaleka tak hladká, jak se jevila. K tomu, aby po sobě okupanti a českoslovenští vojáci začali střílet, chybělo velmi málo, říká historik a pracovník policejního Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Daniel Povolný.

HN: Proč dostala invaze do Československa název Operace Dunaj?

Lze to odhadovat z toho, že souběžně vznikly i plány označované Dunaj-Kanál a Dunaj-Kanál-Globus, naznačující připravenost na možné rozšíření konfliktu na Evropu − ten nesl přízvisko Kanál − či celý svět − značený slovem Globus. Název Dunaj mohl znamenat z pohledu plánovačů invaze ideální podobu, při níž se události budou odehrávat jen ve východním bloku.

HN: Léta se říká, že invaze proběhla z vojenského pohledu hladce. Vy zastáváte názor, že okupační vojska udělala řadu chyb. Jakých?

Situaci podcenila i přecenila zároveň. Sovětští velitelé nepochopili, co se v Československu dělo. Je to součástí sporu, kdy my říkáme, že u nás kontrarevoluce nebyla, a okupanti, že byla. Sověti vnímali definice komunismu jinak než my.

HN: V čem spočívalo ono přecenění?

Sověti si nedokázali připustit, že Západ nic nechystá a že nevyrazí Československu na pomoc. Sovětská vojenská rozvědka v západním Německu dostávala v období pražského jara úkoly prověřovat pohyby tamějších jednotek Bundeswehru a americké armády. Operativci hlásili, že se nic neděje, obratem ale slyšeli, že mají pracovat důsledněji. Existovala jediná instituce, jejíž slovo mělo v komunistickém bloku větší váhu než očití svědci, a to KGB. Její šéf Jurij Andropov zprávy vlastních rozvědčíků ze Západu, že se nic neděje, potlačoval. Například od rezidenta v USA Olega Kalugina, který posílal informace, že Američané nic nechystají a respektují status quo. KGB zkrátka rozhodujícím sovětským činitelům systematicky lhala.

HN: Podcenění se skrývalo v pohledu sovětských maršálů na naši armádu?

O něčem svědčí už to, že první sled okupačních vojsk měl dvacet divizí proti našim deseti, přičemž standardně se při útočných operacích počítalo s poměrem tři ku jedné. Pohled, že československá armáda byla v rozkladu, je rozšířený, jenže nebyla. Sověti vycházeli z toho, že u nás na posádkách před srpnem 1968 nevídali portréty vůdců, rudé hvězdy či hesla na zdech. A už vůbec nebyli zvyklí na to, že otevřou skříňku československého záklaďáka a on tam má fotografie polonahých dívek.

HN: Jaký důsledek mělo přesvědčení, že československá armáda je v rozkladu?

Československá armáda dostala rozkazy zůstat v kasárnách a nic nepodnikat. Sověti často měli pokyny, že tam a tam je vzbouřená posádka, tak do základny vtrhli s plnou polní, a teprve když narazili na pasivní odpor naší armády, couvli a obklíčili posádku zvenčí.

Naši vojáci pak zatarasovali vjezdy vojenskou technikou, aby bylo více času na odpor, případně stavěli techniku na přistávací dráhy letišť.

HN: Podcenění tedy vedlo k napjatější situaci s větším rizikem incidentů, ale naštěstí se nezačalo střílet?

Dá se to tak říci. Sověti se v kontaktu s našimi vojáky chovali agresivněji, než bylo zapotřebí. Českoslovenští vojáci pak reagovali obdobně. Svým způsobem se stačilo na Sověty špatně podívat, nezasalutovat a už mohla být posádka označená za vzbouřenou.

HN: Nebylo jedním z projevů onoho podcenění to, že okupanti nedokázali bleskově ovládnout média?

Plán byl takový, že 20. srpna na předsednictvu ÚV KSČ konzervativci vyvolají krizi, odstaví prvního tajemníka Alexandera Dubčeka, případně i premiéra Oldřicha Černíka, a zlegitimizují invazi jako bratrskou pomoc.

Takže ráno budou lidé sice zírat do ústí hlavní, ale z rádia uslyší, že se to děje se souhlasem vlády. To se jim ale nezdařilo, konzervativci byli organizačně poměrně neschopní. Pochybili i Sověti, kteří mimo jiné počítali s letištěm ve Kbelích a nezjistili, že je v generální opravě.

HN: Jak se to během invaze projevilo?

V Ruzyni, ve Kbelích a ve Vodochodech měly přistát tři pluky 7. gardové výsadkové divize, ovládnout letiště a postupovat do centra Prahy. Teprve v noci z 20. na 21. srpna se zjistilo, že sovětští piloti ve Kbelích nepřistanou, přesto tam několik letadel přiletělo a kroužilo, než přišel rozkaz letět do Vodochod. Pluk, který měl původně přistát ve Vodochodech, přistál v Ruzyni. Plán se začal výrazně zpožďovat, dva ze tří pluků šly úplně jinudy, než zamýšlely.

Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 50 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Vedle přístupu k veškerému on-line obsahu HN můžete mít:

  • Mobilní aplikaci HN
  • Web bez reklam
  • Odemykání obsahu pro přátele
  • On-line archiv od roku 1995
  • a mnoho dalšího...

Máte již předplatné? Přihlaste se.

Přihlásit se

Zajímá vás jen tento článek? Dočtěte si ho za 19 Kč.

Nákup jednoho článku

Vyberte si způsob platby

Platba kartou
 Rychlá online platba

Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení

Pokračováním v nákupu beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Nepřeji si dostávat obchodní sdělení týkající se objednaných či obdobných produktů společnosti Economia, a.s. »

Zaškrtnutím políčka přijdete o možnost získávat informace, které přímo souvisí s vámi objednaným produktem. Mezi tyto informace může patřit například: odkaz na stažení mobilní aplikace, aktivační kód pro přístup k audioverzi vybraného obsahu, informace o produktových novinkách a změnách, možnost vyjádřit se ke kvalitě našich produktů a další praktické informace a zajímavé nabídky.

KOUPIT ČLÁNEK
Čekejte Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Pozor Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.

Zadejte e-mailovou adresu

Na e-mailovou adresu vám pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste si článek mohli po přihlášení kdykoliv přečíst.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet. Přihlaste se.

Jste přihlášen jako

Na e-mailovou adresu vám pošleme potvrzení o platbě.