Werichovo poselství: Člověk má koukat, aby byl

Jan Werich nám zanechal nádhernou úvahu: "Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je." Kdysi dávno, ještě na vysoké, nám to přišlo sice krásné, ale moc dlouhé a složité, a tak jsme to trošku zkrátili, snažíce se přitom, aby poučka neztratila na výstižnosti a byla lépe zapamatovatelná: "Člověk má koukat, aby byl, a né jak debil".

Vedle lingvistické elegance a (dů)vtipu úvaha pana Wericha vyvolává i pozoruhodnou představu. Vychází z toho, že je nějakým způsobem možné nebýt sám sebou − ba dokonce že něco takového je dost časté ("jak tomu v mnoha případech je"). A tedy že je třeba dbát na to, aby člověk vůbec byl. Protože to vypadá, že defaultní nastavení je, že člověk sice nějakým způsobem je, ale v hlubším smyslu není ("když už člověk jednou je, má koukat, aby byl").

Když už člověk tedy jednou je, musí se neustále hlídat, kontrolovat, vynakládat energii, prostě "má koukat", aby nebyl jen tak ledabyle, ale skutečně. Prostě proto, aby "já" zůstalo "já".

Z Werichovy úvahy vyplývá, že z nějakého důvodu má "já" tendenci nebýt "já", že existuje jakési "já" bez "já", které vlastně "já" tak úplně není. Jako by přirozeností "já" bylo utíkat, oddalovat se. Jinými slovy, když se "já" nehlídá, nechá se ubíhat svým životem, když se věcem povolí otěže, nechají se uhánět na autopilota − má "já" tendenci oddalovat se od "já". Z Werichových slov přímo čiší, že je normální, každopádně dost časté, že "já" je mimo "já". Člověk přirozeně nepřirozený.

S touto představou nepracuje jen Werich, ale najdeme ji v mnoha dalších zdrojích. Podobný motiv se objevuje třeba v Bibli. Marnotratný syn, v prachu, hladu a ponížení, "přišel sám k sobě" a obrátil se zpět k otci. Jaká je propast mezi "já" a "já", že je možné ji přemostit jen pod náporem takového množství krizové energie? Stojí za to podotknout, že v tomto případě k tomu, aby se "já" potkalo s "já", nebylo třeba zjevení, andělů, snů či něčeho duchovního. "Já" bylo nasměrováno k "já" ekonomickou krizí.