Bubenečská vila jako projekční plátno česko-židovsko-amerického století. Pobyt v opulentní budově rozvíjí podnikatelské i kulturní vztahy

Praha patří mezi několik málo desítek hlavních měst, kde jako američtí velvyslanci obvykle neslouží kariérní úředníci ministerstva zahraničí, ale osobnosti přicházející z prostředí mimo diplomatické kruhy. V případě republikánů se zpravidla jedná o byznysmeny, v případě demokratů o právníky. Vždy jsou to ale lidé, kteří patří k prominentním podporovatelům úřadujícího prezidenta a často se významně zasloužili o jeho volební vítězství. Za odměnu jsou pak vysláni do Prahy, která má pověst místa klidného a bezpečného, politicky ne zcela nevýznamného a zároveň esteticky působivého a atraktivního pro život velvyslance.

Jedním z důvodů přitažlivosti Prahy je také rezidence, kde americký velvyslanec a jeho rodina během svého pobytu bydlí: opulentní rodinná vila inspirovaná francouzským barokním klasicismem, kterou si v Bubenči na přelomu 20. a 30. let postavil velkopodnikatel židovského původu Otto Petschek.

Politické figury působící jako američtí velvyslanci přinášejí hostitelské zemi převážně výhody, protože bývají svému prezidentovi osobně blízcí a na rozdíl od běžných diplomatů s ním mohou komunikovat přímo a neformálně. Zároveň se často jedná o výrazné osobnosti, jejichž různorodé profesní zázemí dává jejich působení v Praze širší rozměr než jen ten rutinně diplomatický. Na některých z nich navíc pobyt v Praze zanechá takový dojem, že své vazby s Českou republikou rozvíjejí i po návratu do USA a různými způsoby je dále zúročují, ať už podnikatelsky, nebo v oblasti kulturně-společenské.

Bubenečská vila jako projekční plátno česko-židovsko-amerického století

Dalších 5
fotografií

Mezi ty druhé se řadí Norman Eisen, spolužák prezidenta Obamy ze studií na Harvardu a americký velvyslanec v Praze od ledna 2011 do srpna 2014. Eisen začátkem září vydal ve Spojených státech knihu s názvem Poslední palác (The Last Palace, Crown 2018, 416 stran). Kniha z autorova pražského pobytu přímo vychází, bez něj by nevznikla a vedle dalších témat reflektuje rodinnou historii samotného Eisena, jehož matka pocházela z holokaustem těžce postižené židovské rodiny z východního Slovenska. Matka byla v mládí oddanou podporovatelkou k Židům tolerantní Masarykovy republiky a před svým vystěhováním do Izraele a následně USA žila několik poválečných let v Karlových Varech.

Palác z titulu knihy je samozřejmě rezidence amerického velvyslance v pražské Bubenči, která sehrává úlohu geografického středobodu a pojítka všech příběhů, které se v knize prolínají. Eisenův přístup jistě není nový. Byla napsána řada knih, jež využívají osudů obyvatel konkrétního místa, domu či ulice k více či méně originálnímu a o intimní detaily obohacenému pohledu na evropské dějiny 20. století. V českém prostředí je z poslední doby nejznámější Mawerův román Skleněný pokoj, jenž se inspiroval skutečným osudem vily Tugendhat. Eisenova kniha není ani románem, ani vědeckou studií. Pohybuje se na půdě mírně beletrizované životopisné a memoárové literatury, pro kterou mají Američané přiléhavý pojem non-fiction.