Esej Tomáše Sedláčka: Symbo(ne)lidský krok aneb Vrtěti sirotky

Kategorické odmítnutí našeho premiéra přijmout padesát sirotků je hloupost z hlediska morálního, právního, mezinárodního, ekonomického, kulturního a koneckonců i z pohledu naší vlastní budoucnosti. Ale je to také šílený symbol zla. Je mi to líto, ale možná právě tato věta je to, co nám po tomto premiérovi zůstane v učebnicích dějepisu. "Premiér nepomohl." Miliardář, který si koupil půl republiky, aby jí mohl vládnout, místo toho, aby nabídl pomoc, když je třeba, pomoci brání.

Málokdy cituji politiky, a zatím nikdy ne svobodné, ale vyjádření jejich místopředsedy Radima Smetky stojí za parafrázi: Kdo chce nechat napospas osudu dospělého člověka, jeho volba. Kdo nechce pomoct dětem, je zlý člověk. Kdo chce druhým bránit v tom, aby se postarali o děti, je ultrazlý člověk. A kdo tomu brání skrze politický mandát, je jen ubožák, který se bojí zlých lidí s hlasovacím právem, napsal na Twitteru trochu vulgárněji, než jsem já zde převyprávěl. Očistíme-li jeho prohlášení od silných výrazů, má pravdu. Názornější příklad zlého jednání od člověka, byť bohatého, chytrého a politicky úspěšného, by snad už ani vymyslet nešlo.

Něco podobného mělo zaznít z úst "morální autority", arcibiskupa Dominika Duky. Bohužel naše "Bohem dané" morální světlo si nejdříve muselo počkat na instrukce od politiků. Co jiného si víc zaslouží nazvat morálním bankrotem? Výzev, že máme pomáhat běžencům, je plný nejen Nový zákon (to je ta část s tím Ježíšem, pane arcibiskupe), ale i Starý zákon. Už několik tisíc let. Čekat na instrukce není třeba. A pokud je Bible moc těžký text, doporučuji výklady a stručná shrnutí (některé jsou i s obrázky pro děti).

Nutno říci, že naše země přijímá běžence a podílí se na souvisejících mezinárodních dohodách již dávno, začala s tím dokonce ještě hluboko za dob uzavřeného komunismu. A tak tu žije 59 761 lidí s vietnamským státním občanstvím nebo 117 061 Ukrajinců. Bydlí mezi námi i 7895 Mongolů. Už dnes je v Česku 1303 Syřanů, kteří s námi normálně fungují, pracují, prosperují a platí daně. Jsou to lidé s úplně jinou mentalitou, náboženstvím, ideologií, dějinami a drtivá většina z nich sem přišla za lepším.

Třeba vlna migrace z Ukrajiny kulminovala dávno před vojenským konfliktem. Během války v Jugoslávii u nás více než pět tisíc lidí získalo dočasné útočiště. Většina z nich byli muslimové.

Nikdy se z toho nestalo politikum a přesně podle slov Angely Merkelové jsme to zvládli, aniž bychom se u toho nějak výrazně zpotili.

Podle celé řady studií, které zveřejňuje například prestižní týdeník The Economist, mají běženci ekonomicky blahodárný dopad na zemi, kam se přestěhují. Jsou často mnohem podnikavější než místní, z nichž mnozí ani nevylezou zpoza pece. A u nás, kde je mizivá nezaměstnanost, to platí dvojnásob.