Vyjdou ze škol „šťastní blbci“, nebo žáci připravení na 21. století? Experti hledají směr pro výuku v Česku

Má se Česko bát, že kvůli moderním a „trendy“ formám výuky a častému zařazování her budou ze škol vycházet žáci, kteří budou sice umět prezentovat a spolupracovat ve skupině, ale jinak budou pologramotní? Anebo že se učitelé zase raději vrátí k suchému – ale bezpečnému – výkladu u tabule a zkoušení? Vydání knihy učitele Pavla Bobka Učitelství jako řemeslo a článek o ní v Hospodářských novinách vyvolal mezi pedagogy a odborníky na školství velkou diskusi o tom, jak vlastně ve školách učit. 

V poslední době se i v českých školách prosazují nové metody vzdělávání typu badatelské a projektové výuky a klade se důraz na dovednosti, jako je spolupráce či komunikace. To kopíruje  přístup většiny evropských zemí, které zakládají své vzdělávací systémy nikoli jen na znalostech, ale na takzvaných kompetencích. Kombinují se tak znalosti s dovednostmi a také hodnotovými postoji. Motivace je jednoduchá: proměna světa, nástup AI a měnící se požadavky zaměstnavatelů. 

Jenže Bobek ve své knize veřejně upozornil na rizika takzvaného projektového či badatelského učení, na základě své praxe v Anglii. Podle něj nemusí být vždycky efektivní a pro velkou část dětí je prospěšnější, když je učitel více vede, znalosti jim předává sám a hodně s nimi opakuje probrané učivo. A dokládá to i světovými výzkumy.