Orchestr PKF natáčí pro světové značky, v Lobkowiczkém paláci hrává také kvůli mecenášům

Opravdu už uplynulo čtvrtstoletí od chvíle, kdy Jiří Bělohlávek založil Pražskou komorní filharmonii? Orchestr, který se od té doby přejmenoval na světovější PKF − Prague Philharmonia, minulý týden zahájil svou jubilejní sezonu. V genech má stále Bělohlávkův vklad, jinak už je to ale po všech stránkách plnohodnotné, samostatné těleso. O jeho dobrém stavu svědčí, že má momentálně francouzského šéfdirigenta, nedávno vydal profilovou desku na světové značce Warner Classics, nadále rozšiřuje repertoár a jeho kalendář je plný zájezdů do zahraničí.

Věci se daly do pohybu už v červnu, kdy orchestr na další tři sezony prodloužil smlouvu se svým šéfdirigentem Emmanuelem Villaumem. Jednalo se o tom od počátku loňského roku. "Silně věřím, že aby člověk ovlivnil uměleckou organizaci, musí u ní působit déle než tři roky," vysvětluje šéfdirigent s bohatými zkušenostmi zejména z USA, proč se rozhodl setrvat v Praze. "Rovněž věřím, že obě strany mají kam růst. Ze spolupráce s tímto mimořádným orchestrem jsem si hodně odnesl a věřím, že hráči se na oplátku něco naučili ode mě."

Generální ředitel Radim Otépka souhlasí, že přínos je oboustranný. "Umělecky rosteme. Emmanuelovy umělecké i lidské kvality přispívají k jeho dobrému vztahu s hráči," říká Otépka, jehož cílem je udělat z PKF "repertoárově flexibilní, světové těleso s výraznou uměleckou a společenskou prestiží".

Minulý týden orchestr vystoupil v Lobkowiczkém paláci, kde zazněla díla Mozarta, Haydna a Beethovena. Koncert ukázal to podstatné, na co při zakládání PKF tolik dbal Jiří Bělohlávek − důraz na formu a styl, virtuózní výkony a znalost repertoáru vídeňských klasiků. Pro dirigenta Villauma to zase byla příležitost blýsknout se v Beethovenově Osmé symfonii. "Myslím, že na Beethovenovi je něco velmi moderního," svěřil se po vystoupení Villaume. "Třeba tím, jak stále dokola opakuje jediný akord, což dnes známe z punku nebo minimalismu."