Při rozšiřování sbírek se řiďte především vlastním vkusem. Na investiční potenciál zapomeňte

V době ekonomického růstu se lidé zajímají o to, jak své úspory bezpečně uložit či zhodnotit. A jednou z možností, jak hodnotu peněz alespoň uchovat, je stát se sběratelem netradičních předmětů, jako jsou mince, známky či pohlednice. Takový koníček může být i velmi výdělečný. Vždyť například náš asi nejúspěšnější český filatelista Ludvík Pytlíček prodal letos v aukci nejvzácnější československou známku − žilkovanou zelenou čtyřkorunu s převráceným přetiskem Pošta československá 1919 − za 7,8 milionu korun.

"Sběratelství obecně od pohlednic přes známky, mince a bankovky zažívá návrat na výsluní. Často do nich lidé ukládají nemalé peníze. Například poštovní známky na tom jsou již skoro podobně jako investice do umění − obrazů. Nedávno se například prodala československá známka za rekordní cenu 7,8 milionu korun a s aukční provizí za 9,3 milionu korun. A to, že i v Česku máme investora, který si zakoupil hned několik vzácných modrých a červených mauritiů, jistě není třeba připomínat," zmiňuje předloňský nákup dvojice známek, modrého a červeného mauritia z roku 1847, Zdeněk Jindra z on-line magazínu Filokartie, který se věnuje sběru pohlednic. Hodnota známek s podobiznou královny Viktorie, jež český investor koupil, se odhaduje zhruba na sto milionů korun.

Známky se sbírají od dob svého vzniku a poměrně stabilní zájem z nich dělá investici, která si uchovává svoji hodnotu. "Momentálně bych doporučil investovat do známek Československa mezi lety 1918−1939, tedy období takzvané první republiky. Je o ně neustálý zájem," radí Jaroslav Souček z firmy Sbiram.cz, která se zabývá prodejem poštovních známek.

Při rozšiřování sbírek se řiďte především vlastním vkusem

Další 3
fotografie

Souček dále dodává, že mezi oblíbené sběratelské známky patří také známky z období Rakouska z let 1850−1918. Pokud chce někdo investovat vyšší částky, určitě by měl být opatrný. "Velice snadno lze koupit opravené nebo v horším případě celé falešné známky. Obezřetnost je opravdu namístě. My sami se zabýváme filatelií přes třicet let a stále je co se učit," varuje Souček. "V případě větší investice okolo milionu a výše doporučuji solidní aukční firmu, kamenný obchod a také sledovat trh a dát na doporučení," dodává.

V případě, že člověk sbírku zdědí, není výhodné ji prodávat celou najednou. "Co se týče prodeje, rozhodně je potřeba nespěchat a včas se na vše připravit. I když to bude znít paradoxně, celá sbírka se většinou prodá hůře než jednotlivě," vysvětluje Souček.

Pohlednice od Alfonse Muchy

I cena pohlednic roste. "Doby, kdy bylo možné zakoupit sběratelské pohlednice za pár desetikorun a stokorun, jsou asi nenávratně pryč," domnívá se Jindra z magazínu Filokartie.

V současné době jsou podle Jindry populární staré místopisné pohlednice − litografie. Velkou cenu mají také pohlednice Alfonse Muchy. Co naopak není přínosné sbírat, jsou pohlednice z 90. let a novější, které vycházely ve velkých nákladech. "Ty moderní asi nikdy nebudou mít závratnou cenu, ale pochopitelně i ony sbírku zpestří. Nejde tedy jen o snahu mít ve sbírce jen to nejdražší," dodává a potvrzuje tak fakt, že sběratelům musí sbírka přinášet hlavně radost.

Nejen kus nábytku

Velmi praktická může být ale sbírka starožitností. Když totiž potřebujete vybavení domácnosti, jako třeba nový lustr, hezký porcelán či hodiny, nemusíte je nakupovat v prodejnách s nábytkem a bytovými doplňky. Funkční předměty, které v sobě nosí i příběh a neztratí na hodnotě, můžete sehnat u starožitníka. "Pokud si nakoupíte například dekorace do chalupy, jako jsou kávomlýnky, kořenky či staré malované truhly, na rozdíl od nového nábytku si můžete být jisti, že až chalupu budete prodávat, prodáte i tyto věci. Pak bude otázka, zda budete mít na prodej čas, nebo budete spěchat. I to ovlivní cenu. Stejně tak je to se secesním lustrem či biedermeierovskými židlemi do bytu," domnívá se Simona Šustková, první viceprezidentka Asociace starožitníků.

Starožitný nábytek a další užitné předměty mají tu výhodu, že je lze opět prodat, a pokud jsou v dobrém stavu, pak i za stejnou, nebo dokonce vyšší cenu.

Zapomeňte na investiční potenciál

Při výběru ale odbornice doporučuje zapomenout na to, kolik vám může daný předmět vydělat. Důvody jsou jednoduché, starožitnou vázu, lampu či nádobí z porcelánu pravděpodobně neuloží sběratel na dno skříně nebo do sklepa. Na předměty se bude doma každý den dívat, možná je bude i pravidelně používat. A s vědomím toho by se měl i při nákupu rozhodovat.

"Při pořizování sbírek platí, že člověk by ze sbíraných starožitností měl mít hlavně radost a až pak by se měl zajímat o investiční poten­ciál. Možná se vám to zdá zvláštní, ale kromě drobných předmětů, jako jsou šperky, nám tyto předměty vstoupí do života a těžko žít v obýváku s něčím, co se nám vůbec nelíbí, a utěšovat se investičním nárůstem," doplňuje Šustková.

"Pokud si pořídíte sbírku užitého umění, například secesního skla, stříbrných předmětů nebo českého porcelánu, a vystavíte ji do nasvícených vitrín, budete mít estetický zážitek jako z výtvarného umění a můžete ji pořizovat postupně a za ceny daleko nižší," dodává.

Umělecké předměty či šperky mohou sběrateli do budoucna také slušně vydělat. "Čistě investičně se dá nahlížet na některé autory výtvarných děl, kteří by mohli přijít do módy a cena jejich díla by mohla vzrůst − obrazy či sochy. Určitě lze investičně nahlížet i na nákup kvalitních starožitných šperků, předmětů ze stříbra, které má podle mého názoru velký potenciál nárůstu ceny, nebo mincí, i když ty jsou nyní prodávány poměrně draze a je otázka, zda nedojde k poklesu," doporučuje Šustková. Právě o zmíněné šperky je velký zájem, stejně tak je nyní populární porcelán značky Rosenthal a jiných.

Učte se nebo se ptejte odborníků

Pokud člověk vyklízí například byt po babičce a najde tam zajímavé kousky, je lepší předměty nafotit a poslat do vytipovaných obchodů či do speciálních poraden než k sobě zvát neznámé znalce. Když se nakonec rozhodnete starožitnosti sám sbírat, zpočátku není dobré nakupovat na internetu. Fotky mohou zkreslovat.

A v neposlední řadě nezapomínejte na to, že každé sběratelství, a to nejen starožitností, vyžaduje studium či spolehlivého poradce. "Pro sběratelství je dobré mít důvěryhodného konzultanta, třeba vybraného obchodníka nebo galeristu. Ale ještě lepší je začít obor studovat, aby se člověk mohl sám orien­tovat. Asociace starožitníků založila pro tento účel Rudolfinskou akademii, ale jsou i jiné možnosti," doplňuje Šustková.