Co ukáže inflace měřená od kasy

Zdražení toaletního papíru bude vykompenzováno zlevněním lokomotiv, vtipkovalo se v dobách reálného socialismu, kdy se ceny skoro všeho určovaly centrálně a směřovaly vzhůru vždy v náhlých skocích. Informace předem měli navíc jen vybraní funkcionáři či některé pro režim důležité skupiny obyvatel, před prostými pracujícími se příprava zdražování utajovala, aby už tak rozklížené zásobování "v ekonomice nedostatku" nedostalo další ránu. To jen posilovalo fámy a nákupní horečky. Možná už z těch dob je mezi částí populace rozšířena instinktivní nedůvěra k ofi­ciálním číslům o růstu cen. Nejde ale o českou specialitu, podobné výhrady se najdou i jinde.

Pochyby zpravidla stojí na osobních zkušenostech: "Na vlastní kůži zažíváme větší zdražování, podívejte se, kolik stojí jídlo, kolik platíme za benzin, tak jaká pak dvě a půl procenta." Růst cen často nakupovaných výrobků totiž spotřebitelé vnímají hodně citlivě. Proto jedna z českých bank sestavuje index vnímané inflace, kde mají takové položky větší váhu. Nepřekvapí, že tento ukazatel je proti tomu základnímu dlouhodobě vyšší. Růst cen navíc dopadá na jednotlivé skupiny obyvatel rozdílně, a důchodci či lidé z nejnižší příjmové skupiny si tak na dražší potraviny stěžují oprávněně.

Konstrukce "oficiální" inflace však kromě velkého a dlouhodobého problému s náklady na bydlení, jejichž růst se do výsledku dostane jen zčásti, zas tolik slabých míst nemá. Statistici navíc metodiku i sběr dat pilují, nejnověji tím, že data o cenách výrobků ve spotřebitelském koši budou brát rovnou z pokladen obchodů, kde nakupujeme. Přestože se tak do něj dostane víc slevových akcí (a že jich u nás je), s výsledkem to nejspíš nezamává. Bude zajímavé sledovat význam slev, které jsou spojeny s věrnostními kartami, ovšem i to bude menší, a navíc jednorázový vliv. Největším pozitivem by tak mohla být vyšší důvěra veřejnosti v reálnost udávaných čísel. Statistici ji nesmějí promrhat třeba tím, že by citlivá data nedokázali dostatečně ochránit.