Pražská revoluce vzbuzuje naděje, ale skrývá také rizika

Stát ve státě. Praha jím byla tak trochu vždycky, ale po víkendových komunálních volbách se od zbytku země vzdálila přímo kosmicky. Republikový vítěz, hnutí ANO, skončilo v metropoli až páté. ODS, kterou její předseda Petr Fiala profiluje jako alternativu k babišovcům, sice v Praze vyhrála, ale bude nejspíš společně s ANO sedět v opozici. O koalici na magistrátu už naopak vyjednávají doposud opoziční piráti se sdružením TOP 09, starostů a lidovců a s občanskou iniciativou Praha sobě Jana Čižinského.

Optikou příběhu polistopadové politiky se to dá brát jako revoluce. Pražská proevropská středopravice (někdo jí říká pražská kavárna) se za pomoci subjektů tvořených téměř výhradně mladými politiky ocitla po letech marného snažení krůček od splnění svého snu. Ten vždy definovala jako slušné a průhledné fungování radnice, oproštěné od modrých a současně i oranžových kmotrovských stínů. Což by mohlo znamenat nový začátek, či návrat o čtvrtstoletí zpět do doby, než si na Mariánském náměstí začali podávat dveře politici ODS a ČSSD. Jde ale taky o generační střídání. Protože fakticky v Praze končí éra polistopadové garnitury včetně marketérů z ANO a žezlo si razantně bere mladá krev.

To vše sice zní vznešeně, ale má to rizika. Tím prvním je už samo to, že Praha teď bude bílou vránou v republice. Nová tříčlenná radniční koalice, pokud vznikne, se bude muset bránit na dvou frontách. Proti opozici na radnici i proti vládě premiéra Andreje Babiše.